Velká kniha outsiderů
Máte rádi příběhy zvláštních lidí, kteří nikam nezapadají? V románu Odkaz (Testamente, 2019, č. 2021) o rodině na dalekém severu se to podobnými podivíny jen hemží.
Jedná se o třetí román švédské autorky Niny Wähä (nar. 1979), která debutovala v roce 2007. Kromě románů píše povídky, mimo spisovatelskou dráhu se věnuje také herectví a zpěvu v indiepopové kapele. Ve své tvorbě se zaměřuje především na problematické rodinné vztahy v různých podobách. Právě Odkaz představuje v její kariéře větší průlom – dílo získalo řadu ocenění a nadšené reakce kritiků i čtenářů, dokonce bylo označeno za švédskou literární událost roku.
Příběh začíná tím, že se jedna z hrdinek kolektivního rodinného románu, těhotná Annie, po letech vydává navštívit místo, kde vyrůstala. Její rodný dům leží v údolí řeky Tornio na hranici mezi Finskem a Švédskem. Z návratu není příliš nadšená ani ona sama, ani její rodiče a sourozenci (kterých je včetně Annie celkem dvanáct, respektive čtrnáct, podle toho, jak se to počítá). Ústřední dějovou linku tvoří konflikt mezi matkou a otcem (přičemž děti straní vždy jednomu z nich), který sahá hluboko do minulosti, nabaluje na sebe další dílčí zápletky a postupně eskaluje.
Rozsáhlá rodina je pestrou směsicí jedinců. Většinu z nich nespojují nijak vřelé vztahy ani sourozenecká soudržnost, všichni mají naopak společné to, že jde o outsidery v různém slova smyslu. V knize probublávají na povrch v rodině i v celé společnosti dlouho tabuizovaná a kontroverzní témata jako homosexualita, rozvod či feminismus a ženská práva. Odkaz čtenáři nelíčí Skandinávii jako progresivní a liberální část Evropy, jak je zvyklý, ale spíš její odvrácenou část, kde vládne násilí a alkohol. Hlavní část příběhu je zasazena do konce 70. let, propastný rozdíl mezi Stockholmem (potažmo Helsinkami) a údolím řeky Tornio však do značné míry přetrvává dodnes. Český čtenář tuto odlehlou část Finska a Švédska už poměrně dobře zná díky románům a povídkám Mikaela Niemiho, Torgnyho Lindgrena, Marii Peury či Rosy Liksom. Podobně jako zmíněné autory pojí Ninu Wähä k této oblasti silný osobní vztah – pochází totiž odtud její matka.
Zásadními témat knihy jsou výchova a rodinné vzorce. Nefunkční vztah rodičů a nezdravé, možná až toxické prostředí se výrazně a velmi negativně podepisují na životech dětí a vlastně z nich dělají outsidery. Sourozenci jsou povahově velmi různorodí, každý si ale z dětství nese nějaké trauma, se kterým se musí vypořádat. Autorka si pokládá otázku, zda je člověk zodpovědný za hříchy svých rodičů a zda se z temné minulosti může vymanit.
Pozoruhodná je kompozice díla. Postavy jsou v úvodu neotřele představeny formou krátkých výstižných popisků. Vzhledem k počtu sourozenců to čtenáři zejména na začátku usnadňuje orientaci ve jménech, zároveň tento prvek připomíná divadelní hru. Následují tři části: Osoby, prostředí; Vražda; Kdo je vrah. Struktura by mohla napovídat, že se jedná o čistě detektivní román, ve skutečnosti si autorka s tímto žánrem pohrává. Kniha čtenáře od samého počátku opakovaně láká na kriminální zápletku s děsivým tajemstvím a grandiózním finále. Závěr ovšem nic takového nepřináší – rozběhnuté dějové linky spíše vyšumí do ztracena. Je otázkou, zda jde o autorčino selhání, nebo o záměr. Vzhledem k celkové promyšlené struktuře se přikláním k druhé možnosti, rozpačitý konec je možná i realističtější. Kýžené rozuzlení ani spásná katarze nepřicházejí, život prostě jen pokračuje dál a my se s tím musíme nějak poprat.
Silnou stránkou románu je vykreslení postav, jež se postupně střídají v roli vypravěče. Žádná z nich není černobílá, i u těch záporných se najde něco pozitivního a naopak. Dohromady jejich pohledy dávají plastické a různorodé vyprávění. Asi nejzajímavější a nejlépe zpracovanou postavou je matka rodiny Siri. Ta má pohnutou minulost, vyrůstala totiž ve finské části Karélie, odkud bylo v roce 1940 po zimní válce finské obyvatelstvo vystěhováno. Siri tak už od útlého věku trpěla vykořeněností a musela začít úplně od nuly v cizím prostředí. Ani později se s ní život nemazlil, jak příběh postupně rozkrývá.
Nálada knihy je pochmurná a syrová, styl často až naturalistický. Temnotou ale prosvítá naděje, že nikdy není pozdě na nový začátek. Český překlad Heleny Stiessové je barvitý a přívětivý, navzdory propleteným vztahům i dějovým linkám se čtenář v textu neztrácí. Vydání by si snad jen zasloužilo pečlivější práci s finskými a švédskými místními názvy, které jsou v některých případech napříč románem poněkud rozkolísané – např. švédské Torneå versus finské Tornio. U méně známých jmen to není až tak podstatné, třeba výskyt švédského výrazu Åbo pro finské město Turku už ale docela zarazí a čtenáře může i zmást.
Přestože dílo láká na detektivní zápletku, nečekejte klasickou severskou krimi. Odkaz je hlavně psychologický román o nejrůznějších traumatech. Osudy členů svérázné rodiny a jejich spletité vztahy zasazené do drsného a nehostinného prostředí vás vtáhnou a už nepustí.
Autor recenze: Petr Kujal, Skandinávský dům
Nina Wähä: Odkaz. Přel. Helena Stiessová. Argo, Praha, 2021.
