„Moje motto, pokud nějaké mám, je vyrovnat se s čímkoliv a bojovat za věci, na kterých skutečně záleží: za lepší svět pro naše děti a pro příští generace. Nadějí jsou naše činy.“
INSPIRATIVNÍ CESTA NA POLITICKÝ VRCHOL
Ve čtyřiatřiceti letech se stala nejmladší hlavou finské vlády v historii a jednou z nejmladších na celém světě. Provedla zemi pandemií covidu-19, stála v jejím čele, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, zdárně Finsko dovedla ke členství v NATO. Nyní se politička Sanna Marin za svým politickým působením ohlíží v knižní novince.
Žena ve vrcholné politice. V mnoha částech světa bohužel i dnes spíše anomálie než běžná praxe. Nikoliv ovšem v severní Evropě. Stačí se zaměřit na samotné Finsko: mezi lety 2000 a 2012 byla finskou prezidentkou velmi populární Tarja Halonen. Sanna Marin se v roce 2019 stala již třetí ženou na premiérské pozici, před ní funkci vykonávaly Anneli Jäätteenmäki (2003) a Mari Kiviniemi (2010–2011). Ve finském parlamentu po volbách většinou usedá kolem čtyřiceti procent žen, ženy běžně figurují jako ministryně či předsedkyně politických stran.
V čem se tedy právě Sanna Marin vymyká? Čím vzbudila a stále budí takovou pozornost, a to i mimo rodné Finsko? Patrně se jedná o kombinaci jejího pohlaví, nízkého věku a strmé politické kariéry. Jak se v knize dočítáme, Sanna Marin pochází z poměrně chudých poměrů. Sama uvádí, že cestu do politiky si musela proklestit neúnavnou pílí. Její kariéru sledujeme od prvních krůčků v městečku Pirkkala přes vstup do Finské sociálně demokratické strany a působení v zastupitelstvu města Tampere až po zvolení do parlamentu, funkci ministryně dopravy a komunikace a následně premiérky, to vše v rychlém sledu.
Vyprávění se zaměřuje na reflexi klíčových momentů jejího čtyřletého premiérského období. Pro čtenáře jsou přínosem hlavně podrobné pasáže ze zákulisí vrcholné politiky: jak probíhají vyjednávání na finské, evropské i celosvětové úrovni, kdo tahá za nitky, jak křehká může být dohoda mezi dvěma nebo více stranami, jak důležité je hledat kompromis, ale zároveň neslevovat ze svých hodnot a priorit, jak prosadit své cíle.
Sanna Marin vše líčí upřímně – několikrát se koneckonců rozepisuje o skutečnosti, že maximálně otevřená komunikace s veřejností je podle ní v politice zcela klíčová. Nebojí se sebekritiky, některá rozhodnutí zpětně zpochybňuje, současně se ale nezdráhá pochválit za dosažené úspěchy, i když se skromností Seveřanům vlastní vzápětí dodává, že se o úspěch zasloužil celý tým, nikoli pouze ona sama. Místy se trochu moc opakuje, čtivosti to však vůbec neubírá.
Sanna Marin vypráví i o odvrácené straně své politické kariéry a života celosvětově známé osobnosti. Často zmiňuje předsudky, kterým jako mladá žena v premiérské funkci tolikrát čelila. Kombinace přepracování a ztráty soukromí přispěla k rozpadu jejího manželství. Ušetřena nebyla ani nejrůznějších skandálů a mediálních afér, tu pravděpodobně nejznámější vyvolalo uniklé video z večírku s přáteli, které navíc vyvolalo spekulace o užití drog. V těchto vypjatých momentech je politička osobní a otevřeně projevuje emoce.
Na závěr se nabízí parafrázovat slova Sanny Marin o důvodech jejího vstupu do politiky: má smysl bojovat za dobrou věc a za spravedlnost. Snažit se měnit svět k lepšímu. Inspirovat mladé lidi, zejména ženy a dívky. Postavit se na stranu slabšího. Její činy totiž ukazují, že nejde o pouhé prázdné fráze.
Autor recenze: Petr Kujal
Sanna Marin: Nadějí jsou činy. Přel. Lenka Fárová a Jiří Hrubý, Práh 2025.
Úvodní obrázek – zdroj: www.kosmas.cz
