I S MALÝM OSTROVEM JE TŘEBA POČÍTAT
Island se dlouhodobě řadí k nejoblíbenějším zemím a mezi Čechy má silnou fanouškovskou základnu, o čemž svědčí jak zaplněné kinosály a hojně navštěvované literární diskuze, tak existence Klubu islandských fanatiků. Češi jsou zkrátka a dobře ideální cílová skupina pro knihu nesoucí název Jak Island změnil svět. Dlužno dodat, že svět má pro Island slabost: neotřelá „velká historie malého ostrova“ Egilla Bjarnasona už stačila vyjít také ve španělštině, slovenštině, polštině či maďarštině. Spolu s tím se však nabízí otázka, jestli tato knížka není jen příslovečným nošením dříví do lesa.
Egill Bjarnason vystudoval obor sociální dokumentaristiky na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz, nyní působí na Islandské univerzitě v Reykjavíku a psaní se věnuje jako publicista na volné noze. Jak Island změnil svět je jeho knižní prvotina a vyšla ve známém nakladatelství Penguin Books pod názvem How Iceland Changed the World. Je logické, že se autor rozhodl psát rovnou v angličtině; je koneckonců dlouholetým reportérem americké tiskové agentury Associated Press a kniha pochopitelně cílí spíše na čtenáře mimo Island. Předpokládám, že Bjarnason narážel na mínění, že Island je maličká a vlastně docela bezvýznamná země, už během studia v zahraničí. Nicméně teprve když coby průvodce turistů na vyhlídkových plavbách čelil nejrůznějším otázkám na Island, „od překvapivých až po mírně urážlivé“ (například jestli v zemi žije dost vzdělaných lidí na sestavení funkční vlády), pochopil, že mnozí jeho rodiště považují za jakousi kuriozitu a přijíždí tam s řadou mylných představ. Jak Island změnil svět proto lze chápat jako pokus zodpovědět všetečné dotazy o postavení tohoto ostrova v kontextu světových dějin.
Publikace je rozčleněná do devíti kapitol pokrývající zásadní okamžiky islandské historie. Začíná pochopitelně vikinským středověkem, pokračuje sopečnou erupcí koncem osmnáctého století, která nepřímo zažehla revoluční běsnění na evropském kontinentu, a postupně se přes vlastenecké období Islandu propracovává až k moderním dějinám století dvacátého. Kapitoly jsou uvedeny více či méně humornými citáty rozličných osobností, například: „Můžou jíst mořské řasy. – Frederik Trampe, dánský místodržící na Islandu, ve vyjádření k ‚údajnému‘ nedostatku potravin v Reykjavíku během napoleonských válek“
Na stylu psaní je znát, že má autor novinářské zázemí – text je čtivý, objevuje se v něm řada perliček a jiných zajímavých informací, které člověka přimějí pohlížet na Island v širším kontextu. Pojetím i odlehčeným tónem kniha připomíná kdysi velmi oblíbenou sérii Děsivé dějiny z pera Terryho Dearyho anebo také díla britsko-amerického spisovatele Billa Brysona – ten se nicméně věnuje končinám o něco probádanějším, viz do češtiny přeložené tituly Amerika 1927 nebo Dům: domov, domácnost, dějiny architektury. Zatímco ale Bryson zůstává stylově celkem konzistentní, u Bjarnasona místy není zcela jasné, na jakou skupinu čtenářů vlastně cílí. V kapitolách věnovaných historickým obdobím, jež autora zjevně zajímají nejvíce, jako je třeba vikinský středověk, se nezřídka dostává do ráže. Věty jako „Eirík bez váhání šel sousedy probodnout. To byl ale blbec! Eirík Pitomý!“ nebo „Alkohol byl na oslavě zakázaný (mrk mrk), stejně jako byl formálně ilegální v celé zemi“ by se ovšem hodily spíše do knihy pro mládež nebo komiksu než do textu, který má podle všeho ambici být také čtivem naučným.
Přes veškerou snahu však někdy Bjarnason podává zavádějící informace, což je případ poznámky o takzvaném Černém vikingovi Geirmundu Heljarskinnovi, jenž o sobě prý tvrdil, že jeho otcem byl mongolský válečník. Obecně se uvádí, že Geirmund byl synem norského náčelníka a mongoloidní rysy zdědil po matce původem snad odněkud ze Sibiře. Také k údajnému výroku Marie Antoinetty „Ať jedí koláče“ by bylo dobré přistupovat s větší zdrženlivostí, podle všeho je totiž jen mnohem pozdějším pokusem o ospravedlnění krveprolití, jaké Velká francouzská revoluce přinesla.
Jakkoliv můžou výše uvedené řádky vyvolávat dojem, že Jak Island změnil svět je nenáročné, oddechové čtení, není to tak docela pravda. I přes slabší místa a nevyváženost se jedná o knížku, která je po informační stránce až překvapivě hutná a stojí tedy za přečtení, i pokud hledáte obsáhlejší zdroj informací o islandských dějinách. Jen je dobré mít na paměti, že Bjarnasonův žoviální styl psaní a smysl pro humor zkrátka nemusí sednout každému.
Autorka recenze: Anežka Soukupová
Egill Bjarnason: Jak Island změnil svět. Přel. Lucie Korecká. Argo, Praha 2022.
