Konec třicátých let minulého století představuje pro evropské i světové dějiny zlomové období. Jak si s tíživou atmosférou předválečných Helsinek poradil Kjell Westö v románu Chiméra 38?
Předvečer války očima finských Švédů
Chiméra 38 (Hägring 38, švédsky 2013) je historický román současného finskošvédského spisovatele Kjella Westöa. Jedná se o velmi oceňované dílo – autor za něj mj. získal Cenu Severské rady za literaturu, přeloženo bylo do bezmála dvaceti jazyků. V češtině se Westö představuje úplně poprvé, což je vzhledem ke spisovatelovu renomé skutečný milník.
Kjell Westö (* 1961) debutoval v polovině 80. let jako básník, většího průlomu se dočkal až o deset let později, a to díky historickému románu Draci nad Helsinkami (Drakarna över Helsingfors, 1996) popisujícímu Helsinky od konce druhé světové války do 90. let 20. století. V současnosti patří k nejuznávanějším finskošvédským spisovatelům. Propojení historie a prostředí finského hlavního města je mu velmi blízké – věnuje se mu i v řadě dalších textů a Chiméra 38 není výjimkou.
Číslovka v názvu románu odkazuje k roku 1938, do něhož je zasazen celý děj, složený ze dvou vzájemně propletených a doplňujících se pohledů. Protagonistou prvního z nich je majitel advokátní kanceláře Claes Thune. Středobodem jeho sociálního života je Středeční klub, jakýsi pravidelný diskuzní kroužek šesti přátel. Ti během setkání debatují o politice, kultuře a společenském vývoji. Vypravěčkou druhé příběhové linie je paní Wiiková, sekretářka v Thuneho kanceláři. Z psychologického hlediska jde o mistrně zpracovanou postavu s pohnutou minulostí. Jak pozvolna zjišťujeme, byla po finské občanské válce v roce 1918 jednou z mnoha obětí tzv. bílého teroru. Bílí, vítězná strana, po válce zřídili zajatecké tábory, kde věznili několik desítek tisíc přívrženců rudých, druhé strany konfliktu. Tento osud potkal i paní Wiikovou. Občanská válka a její následky jsou zřejmě vůbec nejtemnější kapitolou finských dějin, která na dlouhou dobu rozdělila celou společnost.
Ve třicátých letech ve Finsku – jako i jinde v Evropě – sílí krajně pravicová nacionalistická hnutí oslavující vzestup Adolfa Hitlera. Rok 1938 pak lze označit jako klid před bouří. Není proto divu, že se diskuze Středečního klubu nejčastěji týkají právě politického vývoje v Evropě. Důležitým tématem je i antisemitismus, protože jeden ze členů je Žid. Jednotlivé postavy mají na otázky často vyhraněné a velmi odlišné názory, poklidné hovory se tak postupně mění ve vyostřené hádky. Zde je třeba vyzdvihnout autorův vypravěčský um – houstnoucí atmosféra je v románu vykreslena bravurně.
Povzneseme-li se nad dobový kontext, má Chiméra 38 stále co nabídnout. Vyjadřuje se totiž k celé řadě nadčasových témat. Tím mám na mysli etická a morální dilemata, koncentrovaná především do postavy Thuneho. Během čtení jeho vnitřní rozpory (zda jednat, či vyčkávat; zda se vyslovit proti očividnému zlu, nebo mlčet; zda si lze nečinnost vnitřně ospravedlnit) pocítíte takřka na vlastní kůži.
Silnou stránkou knihy je také detailně propracované a komplexní zobrazení finského hlavního města, díky němuž jako by se čtenář do předválečných Helsinek přenesl. Atmosféru doplňují scény z natáčení několika známých finských filmů – tady se Westö mírně odklání od přesných faktů, a jak sám v autorské poznámce přiznává, u některých drobností záměrně předbíhá dobu (začleňuje do knihy i kulturní události, které se odehrály až po roce 1938). To ale knize na kráse nic neubírá. Svět filmu vůbec představuje důležité pozadí textu. Thune a paní Wiiková spolu často mluví o současných finských snímcích (například Myslivcova nevěsta, Hulda z Juurakka nebo Ženy na Niskavuori) a tehdejších filmových hvězdách, především o dvojici Tauno Palo – Ansa Ikonen. Znalci finského filmu tyto kulturní odkazy jistě ocení, ani pro ostatní čtenáře se ale nejedná o rušivý element, spíše o vítané zpestření.
Pokud jste Helsinky sami někdy navštívili, určitě vám řada místních názvů bude znít povědomě. Zde je ale nutné připomenout, že se jedná o dílo finskošvédské literatury. V originále jsou proto všechny místní názvy ve švédštině. Ve výborném českém překladu Jana-Marka Šíka se objevuje směs finských a švédských názvů – ty nejznámější, které čeští čtenáři běžně znají z finské literatury či odjinud, jsou záměrně uvedeny ve finštině, zatímco ty méně známé překlad ponechává ve švédštině, což evokuje „švédskost“ a zároveň podtrhává finskošvédské prostředí.
Celkově lze říct, že ona specifická finskošvédská perspektiva se od té finské poměrně liší. Nabízí se zde srovnání třeba s dílem Město smutku a radosti (Surun ja ilon kaupunki, 1936, česky 2010) Miky Waltariho pojednávajícím o Helsinkách v přibližně stejné době, konkrétně v roce 1936. Chiméra 38 zprostředkovává unikátní finskošvédský pohled i na „ryze finské“ téma občanské války. Boří také vžitou představu, že finskošvédskou menšinu tvoří pouze aristokracie a obecně bohatší vrstvy. O specificích literatury této menšiny včetně zasazení Chiméry 38 do jejího kontextu se dozvíte řadu podrobností díky doslovu Jana Dlaska, jediného českého badatele na poli finskošvédské literatury.
Pokud se chcete ponořit do atmosféry předválečných Helsinek a zároveň si spolu s hlavními hrdiny lámat hlavu nad zásadními morálními a etickými otázkami, je Chiméra 38 skvělou volbou.
Autor recenze: Petr Kujal, Skandinávský dům
Kjell Westö: Chiméra 38. Přel. Jan-Marek Šík. Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2021.
