První letní den (islandsky Sumardagurinn fyrsti) patří na Islandu k vůbec nejvýznamnějším dnům v roce, podobně jako Vánoce, Velikonoce nebo Nový rok. Podle staroseverského kalendáře se totiž rok dělil na pouhá dvě roční období – zimu a léto – a první letní den byl tudíž jakýmsi začátkem nového roku. Ne náhodou se tedy například setkáme s udáváním věku zvířat na léta, respektive zimy, a nikoli na roky.
První letní den si podržel svůj význam až do dneška. Připadá na čtvrtek mezi 18. a 25. dubnem, a ačkoli se v tomto období na Islandu o létě, jež by alespoň vzdáleně připomínalo to naše středoevropské, rozhodně mluvit nedá, slaví ho místní se vší parádou. Po celém ostrově se koná řada kulturních i sportovních akcí, většina obchodů má zavřeno, nikoli však restaurace a zábavní podniky všeho druhu. Islanďané vyrážejí do ulic a na první výlety a plni euforie si navzájem přejí šťastné léto, Gleðilegt sumar, i když příroda to může vidět poněkud jinak a čas od času klidně překvapí sněhovou nadílkou.
Pokud ovšem noc před prvním letním dnem mrzne, je to podle lidového moudrosloví dobré znamení toho, že přijde opravdu krásné, slunečné a suché léto. Islanďané proto dříve nechávali venku přes noc nádobu s vodou a ještě před východem sluncem kontrolovali, zda je zamrzlá. Tento den se roku 1921 stal dokonce státním svátkem a je při něm vztyčována vlajka.
Autorka článku a obrázku: Martina Kašparová, Skandinávský dům
