Takzvané vikinské období patří na poli historie k těm nejoblíbenějším. Přestože mnohé z toho, co bychom se o dávných Seveřanech rádi dozvěděli, zůstává skryto v propadlišti dějin, stále je co objevovat. Nabízíme proto přehled několika zajímavých aktualit z oblasti vikinské archeologie.
Horkou novinkou pozdního léta je zpráva, že se v Irsku našly starodávné stříbrné a zlaté mince z Kyjevské Rusi z doby vlády dynastie Rurikovců, jejíž zakladatelé pocházeli ze Skandinávie. Nutno dodat, že za nález vděčíme jednomu irskému vlastníkovi detektoru kovů a jeho víkendovému „hledání pokladů“, byť je v Irsku tato činnost podobně jako u nás nelegální.
Mince tohoto druhu se na irském území našly vůbec poprvé, a jsou proto nesmírně vzácné. V Kyjevské Rusi se mince ve velkém začaly razit až za vlády knížete Vladimíra na konci 10. století. Do té doby se jako platidlo používaly hlavně arabské dirhamy a byzantské solidy anebo tyčinky zlata. Poklad nalezený v Irsku se nicméně datuje do doby před nástupem Vladimíra na trůn a na nalezených mincích je patrný vyražený trojzubec ‒ rurikovský rodový znak. Je tedy dost dobře možné, že peníze byly vyraženy zvlášť jako platidlo pro takzvané varjagy – vikinské žoldáky, jak jim (a obecně lidem ze Severu) říkali Slované obývající území dnešního Ruska.
O Seveřanech, kteří se usídlili v povodí Volhy, se nicméně zmiňují i arabské cestopisy z 10. století, jmenují je jako Rûs. Severští obyvatelé udržovali s arabskými světem čilé obchodní styky, jak dokládá množství archeologických nálezů nejen v dnešním Rusku, ale i ve Skandinávii. Zápisky těchto „obchodních cestujících“ z Orientu podávají fascinující svědectví o dávných časech, byť je samozřejmě nezbytné přistupovat k nim s obezřetností. Přesto však není pochyb, že Rûs, vikingové z povodí Volhy, sehráli ve formování budoucího Ruska nezanedbatelnou roli a na jejich odkaz narážíme dodnes ‒ víte například, že tradiční ruské jméno Olga je vlastně variantou severského jména Helga?
Zůstaňme však ještě chvíli u vikinských žoldnéřů. Protřelí bojovníci z drsného Severu byli vítanou vojenskou pomocí nejen v Kyjevské Rusi, ale i v mocné Byzantské říši, kam si je koncem 10. století pozval císař Basilej II. a začlenil je mezi svou gardu. Tito vikinští strážci v sobě totiž spojovali několikeré výhody – byli udatní a neohrožení, pocházeli ze společenství, v němž se loajalita vysoce cenila, a neměli vazby na byzantskou šlechtu, která by je snad mohla chtít odloudit na svou stranu.
V Turecku nedaleko Istanbulu odkryli archeologové v roce 2014 pozůstatky městské části určené zřejmě právě vikinským válečníkům. Léta výzkumu v místě starodávného města Bathonea nyní přinesla další fascinující nálezy předmětů, které této teorii nahrávají, mezi nimi například křížek z vorvaní ambry anebo náhrdelník zpodobňující mytického hada Jörmunganda.
K jinému zajímavému nálezu došlo nedávno v Norsku při rekonstrukci rodinného domu. Manželský pár při odkrytí podlahy narazil na malou mohylku z kamení, hlavu sekery a jiné drobné železné předměty, jakož i skleněné korálky. Podle archeologů pocházejí předměty z období mezi léty 950 a 1050 a na místě, kde dnes stojí dům, se zřejmě nacházel hrob nějakého vikinga. Kamenné mohyly, jakou manželé našli pod podlahou, v době železné běžně označovaly hrobová místa.
Podobné hromádky kamení se v souvislosti s odtáním ledu objevily v horském průsmyku Lendbreen v pohoří Jotunheim. Zdejším průsmykem procházela významná obchodní stezka, na níž to okolo roku 1000 překypovalo životem. Archeologové během výzkumu probíhajícího od roku 2011 objevili na stovku kamenných patníků ukazujících cestu, kamenný přístřešek a množství předmětů a pozůstatků textilií včetně několika set přidružených nálezů jako paroží, koňské kostry a trus, dokládajících nejen lidskou aktivitu. Obchodní stezka fungovala od doby římské až do pozdního středověku.
Archeologové v Norsku však bádají i mimo Lendbreen a věnují se například nalezišti v Borre u Oslofjordu. O místu se sice ví téměř dvě století díky pohřebním mohylám a nálezu vikinské pohřební lodi, nicméně díky moderním neinvazivním metodám průzkumu, jako je georadar, se zjistilo, že se v Borre nacházejí tři dvorce, které zřejmě obývali vysoce postavení lidé z vikinské společnosti. A dokonce se spekuluje, že by možná mohlo jít o některý z dvorců, o nichž se zmiňují severské ságy. Nezvyklé uspořádání a konstrukce totiž napovídají, že se uvnitř budov nevařilo a že nesloužily ani jako řemeslné dílny. Všechny tři dvorce měly pouze jednu místnost s ústředním ohništěm a netypicky vysoké stropy, což se vymyká architektuře běžných obytných stavení z tohoto období. Uvážíme-li, že se dvorce nacházejí v těsné blízkosti hřbitova a navíc na dohled od moře, není těžké si představit, že se mohlo jednat o kultovní místa a že tu mohl působit některý významný severský náčelník. Radiokarbonové datování prokázalo, že dvorce pocházejí z 6. nebo 7. století.
Georadaru vděčíme za ještě jeden fascinující objev: loď z Gjellestadu a přilehlé pohřební místo v Jelhaugenu. Vloni zde proběhl předběžný výzkum a letos na začátku léta započal proces odkrývání. Lodi postavené v 8. století totiž hrozí, že se jinak brzy nenávratně rozpadne, archeologové se proto rozhodli ji urychleně vyzvednout. Poslední poznatky říkají, že dřevo bylo použité ke stavbě lodi okolo roku 732. V užívání tak mohla být od 8. do začátku 10. století, a přestože se v ní nenašly žádné lidské ostatky, s největší pravděpodobností se jednalo o hrob významné osoby (srovnejme například známou loď z Osebergu, v níž byly pohřbeny dvě ženy). Vikinské pohřebiště vzniklo na místě, kde už dříve probíhala lidská aktivita. Množství nálezů napříč různými historickými obdobími ostatně svědčí o tom, že Jelhaugen musel být význačným a kultovním místem pro mnohé kultury od doby bronzové přes římské období, stěhování národů a vikinské období…
Výzkum stále probíhá, a pokud jste zvědaví, co je nového, doporučujeme sledovat stránky Norského institutu kulturního dědictví. Za zhlédnutí stojí také krásně zpracované stránky mapující příběh Jelhaugenu.
Autorka článku: Anežka Soukupová, Skandinávský dům
Použité zdroje:
Ancient Ukrainian coins were found in Ireland. Undercoil, 2020. Dostupné online: https://undercoil.com/coins/#more-1483
Bekreftet at Gjellestadskipet er fra vikingtid. Norsk institutt for kulturminneforskning. Dostupné online: https://www.niku.no/2020/01/bekreftet-at-gjellestadskipet-er-fra-vikingtid/
Cowie, Ashley. Radar Tech Uncovers Three Viking Halls at Royal Cemetery in Norway. Ancient Origins, 19. 2. 2020. Dostupné online: www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/viking-hall-0013307
Geggel, Laura. Fungus is destroying a buried Viking ship. Here’s how Norway plans to save it. LiveScience, 15. 5. 2020. Dostupné online: https://www.livescience.com/viking-ship-fungus-excavation.html
Pilø, Lars. Finstad, Espen. Barret H., James H. Crossing the ice: an Iron Age to medieval mountain pass at Lendbreen, Norway. Antiquity Publications Ltd, 16. 4. 2020. Dostupné online: https://www.cambridge.org/core/journals/antiquity/article/crossing-the-ice-an-iron-age-to-medieval-mountain-pass-at-lendbreen-norway/F6C3FDBC94AD652EF4D2E79ED1697F1A
Wammer Parelius, Mari. What we now know about the Gjellestad ship. Museum of culture history, 17. 1. 2020. Dostupné online: https://www.khm.uio.no/english/news/2020/what-we-now-know-about-the-gjellestad-ship.html
Whelan, Ed. Evidence Of Viking Mercenary District Found Near Istanbul. Ancient Origins, 27. 8. 2020. Dostupné online: https://www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/viking-mercenary-district-0014176
Whelan, Ed. Rus Viking Coins Unearthed by Strong Rainstorms in Ireland. Ancient Origins, 27. 8. 2020. Dostupné online: https://www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/viking-coins-0014175
