Norská ústava vznikla roku 1814. Je živou, aktuální a významnou součástí identity Norského království a jeho vývoje v liberální demokracii. Vytvořila základ pro zakotvení principu lidu jako zdroje vší moci ve státě. Časem se ukázalo, že norská ústava je životaschopnější než mnohé jiné ústavy evropských zemí sepsané ve stejné době. Norská ústava je nejstarší dosud platnou evropskou ústavou a druhou nejstarší platnou ústavou na světě, a je symbolem svobody, nezávislosti a demokracie.
Na počátku roku 1814 bylo Norsko ovládáno tvrdou rukou Dánského království, a všechna důležitá rozhodnutí týkající se Norska se uzavírala v Kodani. Sebeurčení bylo vzdáleným pojmem a Norsko bylo stále součástí absolutistické monarchie. Jen o rok později byla situace už úplně jiná. Dánsko prohrálo válku se Švédskem a Kielským mírem uzavřeným 14. 1. 1814 bylo nuceno postoupit Norsko vítězné mocnosti. Mezitím však Norové stihli projednat a 17. 5. 1814 schválit ústavu, která jim do budoucna zajistila značnou míru autonomie. I přesto, že tedy Norsko nyní bylo součástí personální unie se Švédskem, mělo vlastní hlavní město a získalo zcela nový politický systém. Tento vývoj v roce 1905 vyvrcholil získáním úplné samostatnosti.
Text a obrázek – zdroj: Noramb.cz, upraveno
