Velkofilmů bychom v severské kinematografii hledali jen pomálu. Žánr fantasy ale k velkorysejšímu pojetí a trikům vyloženě vybízí, a tak není divu, že se Dcera čarodějky od ostatní produkce dánské kinematografie notně liší.
Film Dcera čarodějky (dánsky Skammerens datter) poměrně věrně kopíruje svoji knižní předlohu – stejnojmennou bestsellerovou fantasy pro mládež dánské autorky Lene Kaaberbølové. Vypráví o takřka 11leté dívce Dině, která po své matce zdědila zvláštní dar – když pohlédne člověku do očí, přiměje ho, aby se zastyděl za své činy. Její matka tak plní ve společnosti důležitou funkci – dokáže potvrdit či vyvrátit dotyčného vinu. Zároveň se jí ale všichni obávají, protože jim připomíná to, na co by nejraději zapomněli. Když je v nedalekém Dunarku zavražděn kníže i se svojí těhotnou manželkou a 4letým synem, je Dinina matka povolána, aby potvrdila vinu posledního knížecího syna Nicodema Havrana. Následujícího dne ale posel nečekaně přijede i pro Dinu, která se tak vydává na nebezpečnou pouť do Dunarku.
Čechy jistě zaujme, že se film z velké části natáčel právě u nás, a to kromě exteriérů zejména v Barrandovských studiích. V jednotlivých lokalitách tak diváci jistě poznají české luhy a háje a pousmějí se nad scénou oslavy v Pravčické bráně. Triky díky vysokému rozpočtu působí věrohodně a celkové zpracování připomene hollywoodské fantasy filmy, oproti nimž si ale Dcera čarodějky drží evropský šmrnc. Příjemný aspekt představují také velmi dobré výkony herců včetně těch dětských. Nejvíce kromě Diny patrně zaujme Maria Bonnevie v roli Dininy matky a Peter Plaugborg v roli záporáka Drakana. Ani jejich výkony však nezachrání poněkud plošší vykreslení postav a rychlý střih upřednostňující napětí před příběhem.
Pro ty, co nečetli knihu (která do češtiny dosud přeložena nebyla), se však zřejmě i tak bude jednat o příjemnou podívanou přístupnou i mladším divákům.
