Období masopustu (dánsky a norsky fastelavn, finsky laskiainen, švédsky fastlagen) začíná sedmou neděli před Velikonocemi. Masopust nebo též karneval, s nímž jsou oslavy masopustu v mnoha zemích spojeny, začíná nedělí a trvá tři dny. Ve středu, která se nazývá Popeleční (askeonsdag), pak nastává období dlouhého čtyřicetidenního půstu.
Po celé tři dny se dříve hojně slavilo, hodovalo, lidé se převlékali do masek a chodili po vesnici. Dnes už se tradice masopustu postupně vytrácí, zůstává např. pečení tzv. fastelavnsboller nebo berlinerboller, které vypadají jako naše koblihy plněné marmeládou; a zvyk, který známe z českých Velikonoc – šlehání mladých děvčat větvičkou.
V Norsku především děti ve školkách a ženská organizace Norske Kvinners Sanitetsforening (organizace podobná českému řádu milosrdných sester) každý rok vyrábějí a prodávají tzv. fastelavnsris, březové větvičky ozdobené pestrobarevným peřím (viz obr.). Výtěžek z akce jde každoročně na pomoc starým a nemocným. Lidé ve starších dobách věřili, že březové větvičky, které ještě nemají listy, v sobě mají sílu plodnosti, a proto se jimi šlehaly mladé ženy, aby rodily více dětí.
Oslavy masopustu v Dánsku jsou spojeny s tzv. raslen, což je nastrojené dítě, které obchází domy v sousedství, přitom zpívá píseň Fastelavn er mit navn (Mé jméno je Masopust) a koleduje – peníze, výše zmíněné fastelavnsboller nebo sladkosti. I v Dánsku se na masopust zdobí březové větvičky fastelavnsris – věší se na ně postavičky vystřižené z papíru. Děti jimi pak ráno o masopustní neděli švihají o postel rodičů, aby je vzbudily a aby z domu neodešla plodnost. Dříve se větvičkami šlehal i dobytek na dvorcích, aby i u něj byla do dalšího roku zaručena plodnost.
Také ve Švédsku je období masopustu spojeno s březovými větvičkami (fastlagsris), kterými se šlehali členové domácností, a později jimi děti šlehaly své rodiče. Tradičně k tomu ale nedocházelo o masopustní neděli, ale až následující úterý.
Ve Finsku se dnes termínem laskiainen většinou myslí masopustní úterý, přestože název samotný označuje širší období, od neděle (laskiaissuunnuntai) do úterý. Finská masopustní tradice má kořeny v dávných pohanských obyčejích. Kromě všeobecného veselí bylo středobodem svátku i jídlo: k slavnostní tabuli patřila především tradiční hrachová polévka, maso a sýr. Mladí lidé pořádali závody ve skoku na lyžích a křikempitkiä pellavia, hienoja hamppuja ja lautasenkokoisia nauriita (dlouhý len, jemné konopí a veliké tuříny) si přáli mnoho štěstí do nového roku. Z tradic dodnes přežívají především skoky na lyžích a sáňkování, v němž se rovněž pořádají soutěže. Není výjimkou, že si jednotlivé týmy své saně zdobí na nejrůznější způsob, popřípadě směle sáhnou po jiném podomácku vyrobeném dopravním prostředku, a podpořeni kapkou něčeho silnějšího pak připraví okolo přihlížejícím divákům pořádné divadlo. Všichni studenti na sobě samozřejmě mají tradiční barevné overaly (haalarit) jakožto znak příslušnosti ke svým fakultám. Z masopustního úterý se rázem stává karneval v tom pravém slova smyslu. V jídle se za tradiční pokrm dnes považuje především takzvaná laskiaispulla, která je jakousi variací na ve Finsku oblíbené sladké pečivo (pulla). Pulla se většinou peče i pojídá doma, což dává jedinečnou příležitost strávit příjemný večer s rodinou či přáteli.
V Litvě a v Lotyšsku je masopust (litevsky užgavėnės, lotyšsky meteņi) spojen s pohanskými oslavami konce zimy, příchodu jara a prodlužování dne. V Litvě se například vynáší nazdobená figura ženy zvaná Morena, která symbolizuje odcházející zimu. V Lotyšsku byla typickou masopustní činností jízda na saních, která představuje běh času. Cílem rituálu bylo zajistit dobrou úrodu lnu a plodnost dobytka.
Autorky článku: Iva Vedralová, Iva Doušová a Martina Šímová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
