9. prosince 1889 se ve východofinském městě Kuopio narodil slavný vytrvalostní běžec a první z takzvaných „Létajících Finů“ Juho Pietari Kolehmainen, později známý jako Hannes Kolehmainen. Pocházel ze sportovní rodiny, běhali i jeho dva starší bratři Willy a Tatu. Svého prvního titulu dosáhl Kolehmainen roku 1911 v běhu na čtyři míle. Tento úspěch jeho sportovní kariéru nastartoval přímo raketově – již následujícího roku získal zlato v běhu na 5000 metrů na olympiádě ve Stockholmu, kdy svým časem 14,37 minut dokonce překonal i světový rekord – nikdo před ním tuto trať nezaběhl pod 15 minut. Ve Stockholmu zvítězil také v běhu na 10 kilometrů a přespolním běhu na 12 kilometrů a dovezl tak domů do Finska hned tři zlaté medaile.
Kolehmainenovu slibnou kariéru však přerušila první světová válka a jí způsobené zrušení olympijských her v Berlíně roku 1916. I přesto ale o čtyři roky později na další olympiádě v Antverpách získal svou čtvrtou zlatou medaili – tentokrát v maratonu, ve kterém na olympijských hrách soutěžil poprvé, i když ho běžel už roku 1917 na prestižním Bostonském maratonu, kde doběhl čtvrtý. Kolehmainen žil v USA již od roku 1912 a bylo mu dokonce uděleno americké občanství. V maratonu soutěžil ještě na pařížské olympiádě roku 1924, ale již jej nedokázal dokončit a musel ze závodu odstoupit – triumfoval v něm pak jeho krajan a další „Létající Fin“ Paavo Nurmi, který jako první atlet získal pět zlatých medailí na jediných olympijských hrách a stal se ikonou běhu na dlouhé tratě i celého finského sportu.
Roku 1952 byl Hannes Kolehmainen poctěn úlohou zapálit olympijský oheň při zahajovacím ceremoniálu na olympiádě v Helsinkách, kam jej přinesl právě legendární Paavo Nurmi. Kolehmainen zemřel v Helsinkách 11. ledna 1966 a kromě pamětní známky (na obrázku) ho připomenula například i výstava v jeho domovském Kuopiu.
Autorka článku: Johana Lajdová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikiwand.com
