Norská formace Wardruna představila koncem ledna nové album nazvané Kvitravn a nám se při této příležitosti poštěstilo krátce promluvit s frontmanem kapely Einarem Selvikem.
Nová deska jistě potěší všechny fanoušky staroseverských tónů v moderním hávu. Ve srovnání s předchozími nahrávkami je Kvitravn meditativnějšího rázu, reflektuje staroseverskou magii, mystiku, mytická zvířata. I v nových skladbách zazní jako obyčejně pestrá škála historických nástrojů i kouzelný hlas Kirsten Bråten Berg, uznávané umělkyně věnující se tradiční norské hudbě.
Nové album Wardruny nese název Kvitravn tedy Bílý krkavec, což je i vaše umělecké jméno. Proč zrovna bílý krkavec? Není to úplně obvyklý motiv.
V prvé řadě je třeba zmínit, že album se nejmenuje po mně. Inspirace je ale stejná. Ke krkavci mám už od mládí hluboký, totemistický vztah. Krkavec je také ústředním zvířetem severské mytologie, reprezentuje mnoho různých věcí a je považován za svým způsobem božího posla, převádí mrtvé na druhý břeh, je to prohnaný ničema, v mýtech vystupuje jako ztělesnění lidské podlosti, jsou to společníci boha Ódina a tak dále. A pak je tu ona rozšířená představa, že albíni jsou posvátná zvířata. Nemusí přitom jít jen o krkavce, ale i o slony, lvy, hady, soby, jeleny… Je jich hodně a najdete je všude na světě. S těmito zvířaty se často pojí proroctví, legendy nebo mýty, v nichž vystupují nejen jako poslové bohů a převaděči do jiných světů, jejich návrat je zároveň znamením blížící se změny, osvícení. V názvu alba je tedy obsaženo všechno, co krkavec symbolizuje. Bílý krkavec vyslaný do světa pro mě znamená i záblesk naděje, volání po změně. To je dnes vysoce aktuální, což jsem ovšem na začátku nemohl tušit.
Tak doufejme, že změnu opravdu přinese! Musím se přiznat, že při poslechu vaší hudby mi na mysli vyvstanou různé obrazy a příběhy. Míváte také nějakou vizuální představu o dané skladbě? Jak vypadá váš tvůrčí proces?
S tím se asi dovedu ztotožnit. Nejsem ale skladatel, když přijde na notový zápis a jeho čtení, tak jsem docela analfabet. Jinak řečeno tímto způsobem nepracuju. Skladbu vidím a slyším, ženu se za ní. Inspirace přichází ze spousty rozličných míst, ale hlavním zdrojem jsou asi procházky. Občas na mě zapůsobí hudební nástroj nebo báseň. Ona ta témata, na která se zaměřuju, jsou nakonec vcelku obrazotvorná. Pak už je to otázka práce ve studiu a toho, jak to celé zachytit. Při tvůrčím procesu Wardruny záleží na tom, jaké mám nástroje, kdy a kde nahrávám, v jakém duševním nebo fyzickém rozpoložení se nacházím, které je roční období nebo část dne. Téma, jímž se zrovna zabývám, může být ovlivněno řadou aspektů. Je to tedy tvůrčí přístup, který vyžaduje poměrně hodně času.
Když už padla zmínka o hudebních nástrojích – kde hledáte informace o tom, jaké nástroje se používaly ve staroseverském období? Bádáte například v dobových svědectvích, nebo vás navádí spíš představivost?
Moje maminka často říkala, že člověk nemá lézt na strom, který nestojí pevně v zemi. A v tomto smyslu přistupuju i k tvorbě. Pro mě je velmi důležité nashromáždit co nejvíc faktů, abych je mohl vetknout do tvůrčího procesu. Je za tím spousta bádání. Mluvím s výrobci hudebních nástrojů, s archeology, chodím do muzeí, provádím rozsáhlé rešerše. Akademický svět má přitom vlastní metodologii a postupy a já mám velkou výhodu, že pracuju interdisciplinárně. Věnuju se teoretické stránce věci, ale coby hudebník a skladatel i té praktické. Tam zase platí úplně jiná logika, mnohé tam má univerzální a nadčasovou platnost. Kombinace přináší plody a nejspíš je to také důvod, proč si odborníci čím dále více cení mé práce. Přesto je to pochopitelně náročné, protože toho pořád spoustu nevíme. Archeologické nálezy nicméně odhalily řadu starobylých hudebních nástrojů – známe jejich škálu tónu a víme, že se za posledních 1500 let vlastně moc nezměnily. Mně ale v každém případě nejde o reprodukci hudby ze specifického historického období, jak vždycky říkám. Tvořím hudbu pro dnešní dobu a pro budoucnost. To je mé hlavní poslání.
Také je to myslím důvod, proč má tolik lidí Wardrunu v oblibě – spojuje prvky starého a nového, hudba tak má velkou energii.
Je to tak. Já bych vlastně klidně mohl recitovat staré mýty, ale přijde mi zajímavější vzít starý příběh a nově ho interpretovat. V dějinách spousta věcí nedává smysl nebo už dnes zkrátka nejsou relevantní. Na druhou stranu mnohé z nich dodnes platné jsou a stojí za zapamatování. A aby to fungovalo, je potřeba najít paralelu v současnosti, tím tyto příběhy a písně propojíte s dnešními lidmi.
To mě přivádí k další otázce: Spoustu nových posluchačů jste oslovili díky spolupráci na seriálu Vikingové. Doba vikinská se nezřídka romantizuje, také na ni rádi nahlížíme dnešní optikou, představujeme si život v ní jednodušší a hezčí, než jaká asi byla realita. Zajímalo by mě, jak to vnímáte vy. Jak nahlížíte na tyto pokusy o oživení dějin?
Často si minulost romantizujeme, ale i démonizujeme. Pracujeme se stereotypy a nezřídka s mylnými představami, ty získávají největší pozornost. V důsledku toho se pak příliš soustředíme jen na jeden aspekt dané kultury… Což je i jeden z důvodů, proč dělám to, co dělám. Písně o přípravě na boj nebo o jiných takových „chlapských“ záležitostech ode mě v podstatě neuslyšíte. Ani nikdy nepoužívám slovo viking. A mám k tomu velmi specifický důvod, nepřipadá mi totiž správné definovat celou kulturu slovem, které vystihuje jen omezený počet lidí v ohraničeném časovém období.
Řekla bych, že dnes by takzvaní vikingové byli trochu překvapení, kdyby zjistili, že jim říkáme právě takhle. Pojmenování viking odkazuje především na jejich proslulé kořistnické výpravy, ale ve skutečnosti šlo o daleko rozmanitější společnost, nebyli to jen válečníci.
To asi ano, na druhou stranu nechci házet všechny do jednoho pytle, protože jsou lidé, kteří si na vikingy zkrátka a dobře rádi hrají, pijí medovinu z kravských rohů a podobně, a tomu rozumím. Rozumím té fascinaci, staří Seveřané byli ve své době velmi mocní, v mnoha ohledech nesmírně zajímaví. Pak je tu velké množství lidí s enormním zájmem o starý Sever, které láká zase něco trochu jiného – tradice spjaté s přírodou. A to funguje dobře, protože v dnešní společnosti je patrná obrovská touha po opětovném spojení s přírodou. Je samozřejmě důležité najít rovnováhu mezi eskapismem a romantismem. Moderní pojetí nicméně zpravidla zcela nereflektuje pravou povahu dané doby. Nemyslím si například, že naši předci měli nějaký romantický vztah k přírodě, naopak s ní zápolili, svým způsobem pro ně byla nepřítelem. Ze všech sil se snažili si ji podmanit. Postupem času se to trochu zvrtlo a možná proto jsme dnes tam, kde jsme. Ale naše potřeby se změnily, potřebujeme si opět vybudovat k přírodě romantický vztah. Takže dává dokonalý smysl, proč je současné pohanství tak jiné ve srovnání s dávnými dobami, ono zkrátka musí být jiné. Je nutné přizpůsobit se aktuální situaci. Podle mě je to přirozený vývoj.
Takže na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, nelze říct, že veškerá současná pozornost zaměřená na severské tradice je výhradně špatná, nebo dobrá. Jsou lidé, kteří se kulturou ohánějí jen kvůli náboženství nebo politice, což je pochopitelně problematické. Ale ti tvoří jen malou část celé skládačky, ten obnovený zájem je také v mnohém pozitivní a podle mě ta pozitiva převažují.
Ke které skladbě v repertoáru Wardruny máte zvlášť vřelý vztah?
Hmm. To se mění, záleží na situaci. Ale jsou písně, které mě nikdy neomrzí hrát nebo poslouchat. A… Ale… Ne, to prostě nejde, nedokážu vybrat jenom jednu skladbu. Jedna píseň pro mě nicméně má obzvláštní význam, a to je Helvegen. Nevím ani, kolika různých intepretací se dočkala, kolik lidí si ji přetlumočilo do svého jazyka a používá ji pro účel, za jakým vznikla. Když si vezmu, že… Je vážně těžké nějak to vyjádřit slovy, skladba vznikla z ryzí tvůrčí potřeby a má velký přesah. Její text pojednává o tématu, které jsme přinejmenším v západní společnosti odsunuli stranou, ale o kterém by se mělo mluvit. Mluví se v ní a přemýšlí o smrti.
Pokud vás rozhovor navnadil a rádi byste si dopřáli prvotřídní hudební zážitek, doporučujeme virtuální performanci Wardruny First Flight of the White Raven, která proběhne 26. března. Více informací zde: https://fb.me/e/zLuUBF8q
Rozhovor pro Skandinávský dům připravila a přeložila Anežka Soukupová.
