4. dubna si připomínáme narození finskošvédské básnířky Edith Södergran, která bývá považována za přední představitelku modernistické poezie v severní Evropě.
Edith Södergran se narodila v roce 1892 v Sankt Petěrburgu finskošvédským rodičům. Brzy poté se rodina odstěhovala do Raivoly v Karelské šíji, k níž Edith Södergran po celý život vázalo silné pouto. Ještě v dětství se vrátila do Sankt Petěrburgu, kde navštěvovala německou školu. Své první básnické pokusy napsala německy, rusky a francouzsky, až v pozdější době začala tvořit ve švédštině. Debutovala sbírkou Dikter (Básně) v roce 1916. Tato sbírka v mnoha ohledech představovala první modernistický počin ve švédskojazyčné poezii i ve finském literárním okruhu. Do té doby byl například na Severu nevídaný volný verš.
Básnická tvorba Edith Södergran čerpala z mnoha kulturních okruhů – švédského, finského, ruského, německého a francouzského. Během pobytu v sanatoriu ve švýcarském Davosu, kde se léčila z onemocnění tuberkulózou, se seznámila s francouzským symbolismem, ruským futurismem a německým expresionismem. Velmi obdivovala filozofa Friedricha Nietzscheho, zejména jeho dílo Tak pravil Zarathustra. Odkazy k tomuto dílu se objevují v mnoha jejích básních. Sama Södergran pak ovlivnila takové velikány švédské literatury, jakými byli Karin Boye a Gunnar Ekelöf.
Zemřela ve věku pouhých 31 let na tuberkulózu, přesto napsala sedm básnických sbírek. V básních se často mísí vědomí vyvolenosti a víra v budoucnost s pokorou a předtuchou blížící se smrti. Mezi ústřední motivy patří problematika vztahu ženy a muže, příroda zosobněná lesem, mořem, ptáky a rostlinami, biblické aluze, filozofické úvahy o životě a smrti a náboženská rozpolcenost. V českém překladu vyšlo v roce 1987 v edici Odeonu Světová četba souborné dílo Edith Södergran nazvané podle jedné z básní Země, která není v překladu Josefa B. Michla.
Země, která není
Já toužím po zemi, která není,
neboť klopotné je pro mne toužit po všem, co jest.
Měsíc mi vypráví v stříbrných runách o zemi, která není.
O zemi, kde každé naše přání podivuhodně bude splněno,
o zemi, kde všechny naše okovy padnou,
o zemi, kde si zchladíme zdrásané čelo v měsíční rose.
(Edith Södergran: Země, která není)
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
