Norský velikán a nositel Nobelovy ceny za literaturu Bjørnstjerne Bjørnson se narodil 8. prosince 1832, v Kvikne v norském kraji Hedmark. Spolu s Henrikem Ibsenem, Jonasem Liem a Alexanderem Kiellandem patřil k tzv. velké čtyřce norských spisovatelů zlatého věku. S Henrikem Ibsenem se ve druhé polovině 19. století zasloužili o nebývalý rozvoj norské literatury a divadla.
Bjørnstjerne Bjørnson byl norským spisovatelem, básníkem, dramatikem a literárním kritikem. Napsal báseň Ano, milujeme tuto zemi (Ja, vi elsker dette landet; hudbu zkomponoval norský skladatel Rikard Nordraak), která je dnes textem norské hymny. V roce 1903 získal Nobelovu cenu za literaturu. Výčet jeho dalších kulturně-společensko-politických aktivit je velmi pestrý: vedl boj za norské divadlo, hrál vedoucí roli v diskusi proti hnutí za zavedení landsmålu (byl to právě Bjørnson, kdo vymyslel prestižní termín riksmål, tedy „říšský jazyk“, pro tradiční dánsko-norský jazyk), prosazoval práva dělníků a žen, usiloval o rozbití švédsko-norské unie a o získání nezávislosti Norska, hlásal myšlenku pangermanismu (spolupráce germánských národů) a stal se mluvčím malých utlačovaných národů (Ukrajinců, Rumunů, Čechů a především Slováků).
Literární kariéru začal Bjørnson jako novinář a literární kritik. Psal dramata, básně a kratší i delší prozaické útvary. Dramata byla za jeho života poměrně hojně představována na divadelních prknech, z jeho básní se nejvíce proslavila Ano, milujeme tuto zemi, ale přesto je Bjørnson známý především díky svým selským povídkám. Zatímco dramata a básně tak trochu poškodil zub času, selských povídek se zatím příliš nedotknul. Nejznámější z nich je Synnøve ze Slunečního návrší z roku 1857. Bjørnson se pokoušel psát i romány, ale ty zdaleka nedosahovaly kvalit jeho povídek.
V roce 1858 se oženil s Karoline Johanne Elisabeth Reimersovou, se kterou zůstal až do své smrti. Společně měli šest dětí. Jedno z nich, dcera Bergljot Bjørnsonová (1869–1953), si vzala syna Henrika Ibsena Sigurda a měli spolu syna, později velmi známého a úspěšného režiséra Tancreda Ibsena, který se stal nejpopulárnějším režisérem 30. let, jež jsou v Norsku označována jako „zlatý věk“ norského filmu.
Bjørnstjerne Bjørnson zemřel 26. dubna 1910 v Paříži. Ještě na smrtelné posteli se chystal napsat báseň, jejíž název je charakteristický pro jeho celoživotní snahy: Dobré činy spasí svět. Bjørnson byl pohřben s náležitými poctami a velkým smutkem norského lidu. Z Paříže byl převezen do Kodaně a odtamtud lodí do Norska. Odpočívá na hřbitově „Našeho Spasitele“ (Vår Frelsers gravlund) v Oslu.
Více o životě a díle Bjørnstjerne Bjørnsona najdete na našich stránkách v tomto článku.
Autoři článku: Lukáš Košner a Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: alchetron.com
