Dne 19. února 1714 se u vesničky Napue na území západofinské obce Isokyrö utkala švédská a ruská armáda. Jednalo se o poslední bitvu na území Finska, která proběhla za velké severní války. Švédské jednotky, složené téměř výlučně z Finů, v bitvě utrpěly drtivou porážku. Následně začala dlouhá okupace finského území ruskými vojáky nazývaná v historiografii jako období „velkého hněvu“ (finsky „isoviha“), která skončila až nystadským mírem roku 1721.
Na pláni u Isokyrö proti sobě osudného dne stanulo na švédské straně asi 5 500 mužů, na ruské odhadem dvojnásobek. Švédskou armádu ve Finsku vedl generál Carl Gustav Armfelt starší, ruské vojáky pak kníže Michail Michailovič Galicyn. Rusové nezvítězili jen díky dvojnásobné převaze. Zatímco švédské vojsko bylo po mnohých porážkách a ústupech značně zdecimované a vyhladovělé a ke všemu velmi mizerně vybavené, ruský generál měl k dispozici zkušenou vojenskou elitu. Přestože se Švédové – respektive Finové – drželi statečně, carské armádě nedokázali odolávat dlouho. Bitva si vyžádala asi 4 500 mrtvých, z toho 2 500 na švédské/finské a 2 000 na ruské straně (jiné odhady hovoří o téměř 3 000 Finech a jen asi 400 Rusech).
Od roku 1920 připomíná bitvu památník (na obrázku), který navrhl architekt Matti Björklund-Visann. V obci se nachází také vojenskohistorické muzeum.
Autor článku: Michal Švec, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: epmuisto.fi