Lotyšský básník Andrejs Pumpurs se narodil v roce 1841 v Lieljumpravě. Zemřel v Rize ve věku nedožitých 61 let před 6. července 1902. Jeho nejvýznamnějším literárním počinem bylo vytvoření lotyšského národního eposu Lāčplēsis, který velkou měrou přispěl do probíhajícího lotyšského národního obrození (lotyšsky tautas atmoda) a v očích obrozenců měl být dokladem národní hodnoty a historické existence (podobnou funkci měl u nás mít Rukopis královédvorský a zelenohorský).
Pumpurs měl již od dětství blízko k lidové slovesnosti – vyrůstal v kraji bohatém na lidové písně a pověsti – a později vystřídal různá zaměstnání, kdy byl mj. i rolníkem, takže zůstal ve spojení s folklorem a lidovou slovesností. Folkloru si Pumpurs vysoce cenil a byl také velkým vlastencem. Ve 2. polovině 19. století patřil k tzv. mladolotyšům (lotyšsky jaunlatvieši), vůdčí síle lotyšského národního obrození.
Mladolotyšské hnutí se na rozdíl od starší generace starolotyšů chtělo zcela vymanit z dosavadního převládajícího vlivu německých pastorů (baltoněmecká šlechta a duchovenstvo dominovalo v Pobaltí od středověku až do 2. poloviny 19. století, do oblasti se dostali při christianizaci), postupně začít tvořit nezávislou plnohodnotnou lotyšskou literaturu vycházející z lotyšských tradic, folkloru a jazyka a zároveň ji otevřít moderním proudům. Mladolotyši také později podporovali formování lotyšské inteligence a emancipaci lotyšských rolníků jako nositelů identity a jazyka a vyzdvihovali Lotyše jako svébytný civilizovaný národ – ale stále ještě v rámci carského Ruska (území Lotyšska bylo až do roku 1918 součástí ruské říše).
Pro tvorbu Andrejse Pumpurse jsou charakteristické vlasteneckoromantické básně, které vycházejí z folkloru, mytologie a bájné lotyšské minulosti. Stejné prameny má i Pumpursův hrdinský epos Lāčplēsis (psán byl v letech 1872–1887, vyšel v roce 1888, česky roku 1987 v překladu Radegasta Parolka pod názvem Souboj nad propastí). Jím byla v lotyšské literatuře a kultuře završena éra vlasteneckého romantismu. Podobně jako finský epos Kalevala a estonský Kalevipoeg zastoupil Lāčplēsis neexistující folklorní hrdinský epos a stal se jedním z vrcholů národní literatury nejen v 19. století.
Hlavní postavou eposu je hrdina jménem Lāčplēsis („medvědobijec“) s medvědíma ušima, v nichž je ukryto tajemství jeho síly. Lāčplēsisovy anabáze v eposu symbolizují dávný boj lotyšských kmenů proti německým křižákům i dobový obrozenecký zápas za národní a sociální svobodu.
V Lotyšsku se každý rok v listopadu slaví tzv. Lāčplēsisův den (Lāčplēša diena), který připomíná důležité vítězství lotyšských střelců dne 11. listopadu 1919 v lotyšské válce o nezávislost, díky němuž byla cizí vojska vytlačena z Rigy. Po Lāčplēsisovi byl také pojmenován nejvyšší lotyšský vojenský řád: Lāčplēsisův řád (Lāčplēša Kara ordenis). Lāčplēsis je rovněž značka lotyšského piva.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: uzdevumi.lv
