Alvar Aalto patří ke světově nejznámějším a nejuznávanějším finským architektům. Projektoval stavby nejen ve Finsku, ale i v dalších evropských státech a USA. Věhlas si vydobyl také jako designér: navrhoval jak nábytek, tak skleněné výrobky, které dodnes najdete v nejedné finské domácnosti.
Hugo Alvar Henrik Aalto se narodil 3. února 1898 v Kuortane v jižním Pohjanmaa. Většinu dětství prožil ve středofinském městě Jyväskylä a v nedalekém Alajärvi. Právě zde po studiích architektury v Helsinkách navrhl své první stavby, protože v hlavním městě se mu zpočátku příliš nedařilo.
Na začátku své kariéry byl Aalto hodně ovlivněn národním romantismem přelomu 19. a 20. století, v němž důležitou roli hrála finská příroda a tradice. Vycházel ale i z jiných historických směrů, i když se nikdy nenechal plně svázat konvencemi některého z nich. Nejvýrazněji ho ovlivnil funkcionalismus. Tento směr, který do Finska přišel na konci 20. let 20. století, se vyznačuje jednoduchými geometrickými liniemi a kombinací estetičnosti a funkčnosti. Významným Aaltovým funkcionalistickým počinem bylo sanatorium v Paimiu (1930, Paimion parantola) sloužící k léčbě tuberkulózy. Projektoval také knihovnu ve Vyborgu (1935, Viipurin kaupunginkirjasto), která však v současnosti leží na území Ruska.
V poválečné době se Aalto významně zasloužil o plánování kulturních a administrativních center finských měst. Většina návrhů se však realizovala jen zčásti, pouze v Seinäjoki vznikly všechny navržené budovy. Dalšími městy, v nichž Aalto zanechal svou stopu, jsou například Rovaniemi, Jyväskylä nebo Helsinky. Právě v hlavním městě byla plánována nesmírně rozsáhlá přestavba ve čtvrti Töölö, realizace se ale dočkalo pouze kulturní a kongresové centrum Finlandia (1975, Finlandia-talo).
Aalto se věnoval i návrhům obytných budov, u nichž hlavní roli hrála snaha o „beztřídní“ architekturu: i méně majetní lidé by měli mít možnost bydlet na úrovni. Každý návrh promýšlel do posledního detailu. Dbal především na citlivé zasazení staveb do okolí, výběr materiálu a práci s osvětlením. V centru pozornosti u něj stál uživatel, stavby tedy musely plnit svou funkci a zpříjemňovat každodenní život svých obyvatel.
Od 50. let 20. století se Aalto prosazuje také v zahraničí, a to především v Německu, kde některé jím navržené stavby nesou jeho jméno (operní dům v Essenu Alvar-Aalto-Theater nebo kulturní centrum ve Wolfsburgu Alvar-Aalto-Kulturhaus). Z dalších můžeme uvést muzeum moderního umění Kunsten v dánském Aalborgu nebo Severský dům (Norræna Húsið) v islandském Reykjavíku, který slouží k podpoře vztahů mezi severskými zeměmi.
Nejbližšími Aaltovými spolupracovnicemi byly jeho manželky, nejprve Aino a po její smrti Elissa, které rovněž pracovaly jako architekty a designérky. Významný milník v Aaltově životě představuje také setkání s mecenáši umění Harrym a Maire Gullichsenovými. Spolu s Maire, Aino a Nilsem-Gustavem Hahlem Aalto založil roku 1935 dodnes fungující značku Artek vyrábějící funkční a kvalitní domácí vybavení. Přestože si zakladatelé přáli, aby jejich výrobky byly dostupné co nejširším vrstvám, patří Artek dnes spíš k exkluzivnějším značkám. Ikonickým výrobkem je třínohá dřevěná stolička, která se vyrábí pomocí speciálního patentovaného postupu ohýbání dřeva do tvaru písmene L, jenž je Aaltovým vynálezem. Stolička je nesmírně kvalitní a není divu, že se o její napodobení s větším či menším úspěchem pokoušela celá řada dalších nábytkářských firem.
Alvar Aalto zemřel 11. května 1976 a zanechal po sobě nejen velké množství staveb po celém světě, ale také designové výrobky, které se vyrábějí dodnes.
Autorka článku: Kateřina Jagošová, Skandinávský dům
Obrázky – zdroj: cs.wikipedia.org, artek.fi, visit.alvaraalto.fi