První volby se na Ålandských ostrovech konaly v roce 1922. K prvnímu zasedání, v hlavním městě souostroví Marienhamnu, se ålandský parlament Landsting (od roku 1993 Lagting) sešel dne 9. června 1922. Od té doby se 9. červen slaví jako národní den.
Parlament má právo vydávat zákony o vnitřních záležitostech a spravovat rozpočet. Právo rozhodovat se však týká pouze oblastí, na které se vztahuje ålandská autonomie, v ostatních záležitostech platí finské zákony. Rozsah autonomie může změnit pouze finský parlament se souhlasem ålandského parlamentu. V současnosti platící směrnice vstoupila v platnost k 1. lednu 1993. Tehdy bylo také změněno jméno parlamentu z Landsting na Lagting, aby se nepletlo se švédským parlamentem a naopak se shodovalo s parlamentem na taktéž autonomních Faerských ostrovech patřících Dánsku. V ålandském parlamentu zasedá 30 poslanců.
Ålandské souostroví ležící v baltském moři bylo po staletí součástí Švédského království. Během napoleonských válek však Švédsko muselo souostroví spolu s celým Finskem přenechat Rusku. Po finském osamostatnění v roce 1917 se o osud souostroví vedly mezi Švédskem a Finskem několikaleté spory. Drtivá většina obyvatel souostroví totiž hovořila (a i dnes hovoří) švédsky a přála si připojení ke Švédsku. Společnost národů však nakonec v roce 1921 rozhodla, že souostroví zůstane Finsku, ale zůstane demilitarizovanou a neutrální zónou a bude mu zajištěna rozsáhlá autonomie. Tato autonomie ovlivňuje také členství v Evropské unii. Ålandy mají řadu výjimek, nepodléhají daňovému systému EU a stojí také mimo celní oblast EU, i když jsou součástí Schengenského prostoru.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
