Dohoda o Špicberkách (Špicberská dohoda; norsky Svalbardtraktaten*) je smlouva, která upravuje postavení souostroví Špicberky v rámci mezinárodního společenství. Podepsána byla 9. února 1920 v Paříži v souvislosti s uspořádáním mezinárodních vztahů po první světové válce. Uplatňována začala být v roce 1925.
Do první světové války obsazovaly špicberskou půdu společnosti z různých zemí (americké, ruské, švédské, holandské, skotské a norské), které na souostroví přijely těžit uhlí. Po první světové válce se o tamní uhlí zajímaly už jen norské a ruské společnosti.
Signatáři smlouvy (signatářských zemí je více než 40) v ní uznali norskou svrchovanost nad Špicberkami. Smlouva však také zároveň každému z nich přiznala stejné právo na ostrovech a v jejich pobřežních vodách hospodářsky využívat a těžit nerostné a přírodní zdroje. Volného přístupu ke špicberskému nerostnému bohatství do dnešního dne využívají kromě Norů převážně už jen Rusové.
Dohoda také stanovila, že Špicberky budou demilitarizovaným územím.
* Norské jméno pro souostroví Špicberky zní v norštině Svalbard, zatímco označení Spitsbergen se týká jen největšího ostrova.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org.
