Lotyšské Svátky písní (lotyšsky Dziesmu svētki, celým názvem Všelotyšské svátky písní a tanců, Vispārējie latviešu Dziesmu un Deju svētki) se poprvé konaly dne 8. července 1873 v současném hlavním městě Lotyšska Rize, tehdy ležícím v carském Rusku. V roce 1955 se festival přesunul z centra města do amfiteátru rižského Lesoparku (Mežaparks), kde se koná dodnes.
Lidové a národní písně a sborový zpěv jsou neodmyslitelnou součástí kulturního dědictví všech tří pobaltských národů. Písně (mnohdy doprovázené i tanci) se zpívají při nejrůznějších slavnostech po celý rok. Lotyši mají unikátní bohatství lidových písní: více než 1 milion tzv. dain (krátká čtyřverší jednoduše zapamatovatelná; folklorista Krišjānis Barons jich ve 2. polovině 19. století shromáždil 217 996, ale díky variacím jich existuje cca 1,2 milionu). Na každého příslušníka lotyšského národa tedy připadá skoro jedna daina a tvrzení, že co Lotyš, to zpěvák, nemá daleko od pravdy.
Svátky písní mají v celém Pobaltí vybudovanou dlouhou a hlubokou tradici a konají se samozřejmě i v sousedním Estonsku a Litvě. V dobách sovětské okupace byly lotyšské Svátky písní symbolem národní kultury a odporu proti komunismu. Ne náhodou se pak obdoba naší sametové revoluce nazývá v Pobaltí písňová revoluce. Po znovuzískání lotyšské nezávislosti na začátku 90. let byly Svátky obnoveny ve své původní podobě. První svobodné byly uspořádány hned v roce 1990.
Lotyšské Svátky písní se nekonají každý rok, většinou jednou za pět let. V roce 2013 se uskutečnil již 25. ročník festivalu. Svátků písní se vždy účastní několik desítek tisíc lidí (mnohatisícové bývají jak sbory, tak počty diváků).
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: rigasmezi.lv
