Nejstarší budovou Univerzity v Oslu je tzv. stará hvězdárna postavená v roce 1833. Hlavní norské město však rychle rostlo a koncem 19. století bylo jasné, že hvězdárna už nemůže nadále sloužit astronomickým pozorováním. Teprve když na univerzitě začal působit astrofyzik Svein Rosseland se však začalo reálně uvažovat o stavbě nové hvězdárny. Místo mělo být zvoleno zároveň co nejblíže Oslu, ale tak, aby světelné záření nebránilo pozorování. Nakonec byl pro stavbu hvězdárny vybrán poměrně vzdálený vrch Gunnarshaugen (586 m. n. m.) nedaleko dvoutisícové vsi Harestua ve vnitrozemském kraji Oppland.
Vybavení nové hvězdárny pocházelo částečně od Němců, kteří je v Norsku zanechali za druhé světové války. Se stavbou nejdůležitější části, věže s kupolí, se začalo v roce 1952. Věž vysoká 20 metrů (12 metrů nad zemí, 8 metrů pod zemí) měla podle plánu obsahovat sluneční teleskop a spektograf a navrhl ji architekt Bjørnstjerne Albert Bjørnson Langen, vnuk slavného norského spisovatele Bjørnstjerna Bjørnsona. Po technické stránce se o konstrukci hvězdárny a zhotovení jednoho z největších slunečních teleskopů na světě postaral Institut Christiana Michelsena z Bergenu. Optické součástky do radioteleskopu se musely objednat ze zahraničí. 31. května 1954 byla hvězdárna slavnostně otevřena a oficiálně uvedena do provozu. Po dobu své činnosti se zaměřovala především na výzkum sluneční aktivity.
V roce 1986 se hvězdárna přestala vědecky využívat. Parabolické antény byly demontovány a vystaveny v Muzeu obrany, které se nachází v pevnosti Akershus v Oslu. Od roku 1987 hvězdárna funguje jako výukové středisko pro školy a další zájemce. Poté, co se Univerzita v Oslu přestala v roce 2008 v dalším osudu stavby angažovat, vážně hrozilo její zbourání. Likvidaci zabránilo převzetí Institutem Tychona Brahe.
Hvězdárna Harestua je největším astronomickým zařízením v Norsku a je považována za jednu z nejvýznamnějších technicko-vědeckých památek.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: no.wikipedia.org
