V den sváteku sv. Petra 29. června roku 1775 bylo posledním kuronským vévodou a osvícencem Peterem von Bironem (Pēteris Bīrons, vévodou 1769–1795) v lotyšském městě Jelgava otevřeno vzdělávací zařízení Academia Petrina (Petrova akademie, lotyšsky Pētera akadēmija či Jelgavas akadēmiskā ģimnāzija). Byla to nejstarší instituce vyššího vzdělání na území dnešního Lotyšska, navštěvovaná ale také litevskými či polskými studenty. Při založení vévoda neúspěšně věřil, že gymnázium bude povýšeno na univerzitu. Nejbližší luteránskou univerzitou tak zůstala Univerzita v Tartu, existující od roku 1632. První univerzita na území Lotyšska byla Lotyšská univerzita (Latvijas Universitāte), založená 28. září 1919.
Výuka v akademii byla rozdělena do dvou bloků, z nichž každý trval dva roky. Prvním byl humanitní blok s předměty jako literatura, německý, řecký a latinský jazyk, mytologie, geografie, historie, a druhým blok vědecký, v němž se vyučovala fyzika, matematika, přírodopis, filozofie, přírodní zákonitosti a rétorika.
Škola byla postavena v barokním stylu s klasicistními prvky podle návrhu architekta Severīna Jensena. Budova akademie utrpěla velké škody při obou světových válkách. Během první války byla vypálena její knihovna se 42 tisíci svazky, během druhé války byla stavba téměř celá zničena. Po válce byla výuka přesunuta do nových prostor jako běžné gymnázium a nese název Jelgavas 1. ģimnāzija. Ve zrekonstruované budově Petrovy akademie sídlí od roku 1952 Jelgavské muzeum dějin a umění (Jelgavas Vēstures un mākslas muzejs).
V jelgavské akademii dosáhlo vzdělání několik významných osobností, nejen lotyšských, ale i litevských a polských: lotyšští prezidenti Jānis Čakste a Alberts Kviesis, litevský prezident Antanas Smetona a polský prezident Stanisław Wojciechowski, litevští premiéři Ernestas Galvanauskas a Mykolas Sleževičius, lotyšský sběratel folkloru Krišjānis Barons, lotyšský folkorista Kārlis Mīlenbahs nebo lotyšská básnířka Aspazija.
Vévoda Petr Biron (žil 1724–1800) se během svého života stal mj. i vlastníkem nemovitostí ve Slezsku a v Čechách (např. zámku Náchod nebo Ratibořice). Vévoda byl několikrát ženatý, z posledního manželství se dospělosti dožily čtyři jeho dcery, z nichž Kateřina Vilemína je v Čechách známa jako paní kněžna z Babičky Boženy Němcové.
Jelgava (dříve německy Mitau, polsky Mitawa, litevsky Mintauja) leží asi 40 km jihozápadně od lotyšského hlavního města Rigy a 35 km od hranic s Litvou. Jelgava byla dříve důležitým centrem obchodu, průmyslu, kultury a vzdělání a také sídlem vévodů tehdejšího Kuronsko-zemgalského vévodství. Vévodství bylo v letech 1562–1791 útvarem na západě dnešního Lotyšska, nejprve v lenní závislosti na Litevském velkovévodství, poté jako součást Polsko-litevské unie. V roce 1795 bylo připojeno k carskému Rusku. Ještě v 17. století se ale načas stalo koloniální mocností: náleželo mu Tobago a malé území v Guineji. V roce 1918 se po spojení s dalšími lotyšskými historickými územími stalo součástí nově vzniklé Lotyšské republiky. Jelgava je v současné době čtvrté největší lotyšské město.
Autorka článku a obrázku: Iva Doušová, Skandinávský dům
