Dne 29. března 2004 se pobaltské země Estonsko, Litva a Lotyšsko staly členy Severoatlantické aliance (NATO). Zároveň s nimi přistoupilo ještě také Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko. Jednalo se o největší vlnu rozšiřování NATO v historii. O vstupu všech těchto sedmi států do aliance se rozhodlo na pražském summitu v roce 2002.
Hned druhý den po přijetí pobaltských států, 30. 3. 2004, začala mise NATO s názvem Baltic Air Policing, jejímž cílem je střežit vzdušný prostor Estonska, Litvy a Lotyšska. Ani jedna z těchto zemí totiž nevlastní bojové letouny. Jednotlivé státy aliance se zde po několika měsících střídají v nasazení svých letadel a v ochraně Pobaltí před případným leteckým útokem.
Pobaltské státy, které se tentýž rok staly i členy Evropské unie, chápaly začlenění do NATO také symbolicky: jako potvrzení své příslušnosti k západním strukturám a euroatlantickému partnerství a jako další krok k úplnému vymanění se z okruhu ruských mocenských zájmů. Právě Rusko reagovalo na vstup Estonska, Litvy a Lotyšska do NATO negativně. S rozšiřováním organizace na východ a přístupem zemí východního bloku k paktu vyjadřovalo dlouho dopředu nesouhlas.
Hned dva roky po vstupu pobaltských států do NATO se v Rize konal summit této aliance. Bylo to vůbec poprvé v historii celé organizace, kdy se summit konal na území bývalé sovětské republiky.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
