Den obětí komunistického teroru (lotyšsky Komunistiskā genocīda upuru piemiņas diena) se připomíná v Lotyšsku 25. března. Tento den v roce 1949 začala druhá obrovská vlna deportací obyvatel z Lotyšska a ostatních dvou pobaltských států (s názvem Příboj, lotyšsky Krasta banga). Při ní byly ve dnech 25. až 28. března odsunuty na Sibiř rodiny tzv. „kulaků, banditů a nacionalistů“, tj. osoby byť jen potenciálně nebezpečné či nepohodlné tehdejšímu sovětskému režimu. Cílem akce bylo vysídlit především zemědělce, a urychlit tak plánovanou kolektivizaci lotyšské půdy a zlomit poslední zbytky odporu proti sovětské moci v Lotyšsku.
Sovětský svaz poprvé pobaltské státy okupoval v roce 1940, zároveň s okupací přišly i represe proti nepřátelům nového režimu. Rok nato v létě 1941 byla ovšem sovětská okupace přerušena vpádem nacistů do Pobaltí. Po vítězném tažení Rudé armády na západ na konci druhé světové války byla v Pobaltí opět obnovena sovětská moc a s ní i represe vůči domácímu obyvatelstvu.
Při březnových deportacích roku 1949 bylo přes 90 000 lidí z okupovaných pobaltských republik v nelidských podmínkách násilně deportováno na nucené práce na Sibiř. Deportovaní zprvu neměli žádné naděje na návrat, byli bez kontaktu s domovem a na dlouhou dobu odtrženi od svého jazyka, kultury i rodin. Z Lotyšska je doložena deportace celkem 42 125 lidí.
Pozice deportovaných obyvatel Pobaltí se začala měnit brzy po Stalinově smrti na jaře 1953. Postupně pak bylo vyhlášeno několik amnestií, z nichž nejdůležitější byla Chruščovova v roce 1956. Do roku 1961 se vrátila zpět většina deportovaných.
Deportace v březnu 1949 byly druhou velkou sovětskou genocidní akcí zaměřenou proti Estoncům, Lotyšům a Litevcům. První se odehrála v červnu 1941, během prvního roku okupace pobaltských republik Sovětským svazem. Při ní bylo z Lotyšska deportováno 15 424 obyvatel.
Na obrázku je památník obětem sovětských deportací: vlevo je autentický železniční vagon, v němž byli deportovaní převáženi, v popředí se nachází kámen s vyrytým rokem začátku deportací (1941) a vpravo vzadu je deska s přesnými počty odsunutých obyvatel z Lotyšska při obou deportacích (1941 a 1949). Památník se nachází na nádraží Torņakalns v Rize. Právě odsud byly v celém období let 1941–1949 transporty na Sibiř vypravovány.
Autorka článku a obrázku: Iva Doušová, Skandinávský dům
