Letní slunovrat neboli (Svato)jánské svátky (dánsky Sankt Hans, finsky Juhannus, islandsky Jónsmessa, norsky Midtsommer nebo Sankthans, švédsky Midsommar, estonsky jaanipäev, litevsky Joninės nebo Rasos a lotyšsky Jāņu diena) patří v mnohých severských zemích k nejvýznamnějším svátkům v roce hned po Vánocích.
Původně se v celé Skandinávii slavilo 24. června u příležitosti narozenin sv. Jana Křtitele, podle něhož oslavy dostaly také své jméno. V 50. letech 20. století ale byly oslavy z praktických důvodů ve Švédsku a ve Finsku přesunuty na sobotu v rozmezí 20. až 26. června. Zatímco v Norsku, Dánsku a pobaltských zemích se letní slunovrat stále slaví 24. června, ve Finsku a ve Švédsku se jedná o svátek pohyblivý. V Grónsku se letní slunovrat slaví již 21. června, společně s Grónským národním dnem. Také Sámové oslavují příchod letního slunovratu.
Oslavy na mnoha místech začínají už v předvečer svatojánský.
Svatojánská noc je nejsvětlejší a nejdelší v roce a má magický nádech. Je to noc vhodná pro předvídání budoucnosti, seznamování, léčení pomocí léčivých bylin a hledání pokladů. Pokud chce dívka znát svého budoucího manžela, má cestou domů z oslav nasbírat sedm různých květin, které si položí pod polštář. V noci se jí pak bude o jejím nastávajícím zdát. Svatojánská noc je neodmyslitelně spojena s láskou i tím, že se během svatojánského víkendu koná na Severu mnoho svateb. V Pobaltí jsou Jánské svátky silně spojeny se starou pohanskou tradicí slavnosti letního slunovratu.
K oslavám letního slunovratu se váže řada písní vycházejících z lidové tradice. Ve Skandinávii jsou nejčastěji doprovázeny hrou na housle. V Dánsku se zpívá píseň Midsommervisen, ve Švédsku zase do tance My jsme muzikanti či Malé žabičky. V Lotyšsku se k Jánským svátkům vztahuje několik stovek lidových písní, jejichž typickým refrénem je Līgo līgo a jež se zpívají kolem jánských ohňů až do rána. V Lotyšsku se traduje, že kdo o jánské noci spí, prospí celý následující rok a nebude se ho držet zdraví a bdělost.
Ve Švédsku (na obr.), Dánsku, na souostroví Ålandy a ve švédskojazyčných oblastech Finska se vztyčují májky. Norsko naopak proslulo obrovskými táborovými ohni z palet, přepravek, krabic a sudů, které mnohde dosahují výšky přes 20 metrů. Rekord drží táborák každoročně stavěný u Ålesundu (tzv. Slinningsbålet), který v roce 2010 měřil 40,45 metrů.
Ve Finsku se na Juhannus také vztyčuje vlajka, a to výjimečně již v 18 hodin v předvečer svatojánský, a stahuje se v sobotu večer. Je to jediný svátek v roce, kdy vlajka visí přes noc.
V Estonsku doprovázejí slavnosti letního slunovratu oslavy Dne vítězství.
Autorky článku: Jitka Jindřišková a Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: biobo.gblogg.se
