Vasa je jméno švédské válečné lodi postavené v letech 1625–1628 na příkaz švédského krále Gustava II. Adolfa. Měla být jednou z největších a nejlépe vyzbrojených lodí své doby a reprezentovat královskou moc. Také proto byla pojmenována po tehdejší vládnoucí dynastii Vasa. Loď poprvé slavnostně vyplula 10. srpna 1628, ale zřejmě kvůli špatné konstrukci a přetížení strávila na hladině jen několik minut. Záhy po vyplutí se naklonila a hned poté nedaleko přístavu potopila. Na palubě zahynulo asi 30 lidí z řad posádky.
Vrak lodi po více než třech staletích, roku 1956, objevil na dně nedaleko centra Stockholmu soukromý badatel Anders Franzén, který po něm pátral od začátku 50. let. Loď byla zachovalá a v pozoruhodně dobrém stavu. V málo slaném Baltském moři se totiž nevyskytuje šášeň lodní (Teredo navalis), která ve slaných vodách napadá a likviduje dřevěné lodní vraky. Vasa byla po několika letech příprav, 24. dubna 1961, vyzvednuta na hladinu. Spolu s ní i 14 000 dřevěných předmětů včetně 700 soch. Mimo jiné byly ve vraku po 333 letech nalezeny také ostatky 12 osob.
Vyzvednutý vrak je nyní umístěn ve vlastním muzeu ve Stockholmu (Vasamuseet). Budova muzea loď těsně obepíná. Uvnitř je připraven film o Vase a nachází se tam i několik výstav týkajících se lodi, její stavby, ztroskotání, vyzvednutí i konzervace. Vše je zrestaurováno a nasimulováno do posledního detailu.
Z lodi se uchovalo 95 % původních částí. Ty, které musely při restauraci znovu vyrobeny ve 20. století, mají o trochu jinou barvu, aby návštěvníci poznali, co je autentické a co ne. Mezi bahnem a kalem na dně lodi Vasa našli záchranáři také šest plachet, které nebyly v době neštěstí rozvinuty. Jsou to nejstarší dochované plachty na světě a byly křehké jako pavučina, než došlo k jejich údržbě. Loď samotná přístupná z pochopitelných důvodů není.
Jak probíhala konzervace lodi po vyzvednutí:
Vasa byla nejprve postříkána vodou, zatímco experti vypracovali vhodnou metodu pro její údržbu. Vybraným ochranným prostředkem byl polyetylen glykol (PEG), ve vodě rozpustný voskový produkt, který pomalu prostupuje dřevem a nahrazuje vodu. Postřik prostředkem PEG pokračoval po mnoho let.
Dřevěné předměty a sochy byly jednotlivě ošetřeny a vráceny zpět na své původní místo na lodi. Podle nalezených kostí členů posádky byl vymodelován původní vzhled jejich obličejů.
Údržba a péče o loď Vasa je dlouhotrvajícím úkolem. Její zachování velmi závisí na stálosti podnebí. Když byl vrak ponořený ve vodě, železné šrouby zrezivěly, a tak zčernalo dubové dřevo. Nakonec loď držela pohromadě jen díky dřevěným spojovacím kolíkům. Imise ve vodě vytvořily velké množství síry, která se nahromadila ve dřevě. Dnes reaguje síra s kyslíkem za vzniku kyseliny sírové, což je nebezpečné z hlediska dalšího uchování vraku.
Výzkum týkající se dlouhodobého zachování lodi Vasa stále pokračuje. Nadále se zkoumají i nalezené předměty a další vybavení lodi.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům a Vasamuseet.se
Obrázek – zdroj: svt.se
