Den vítězství (estonsky võidupüha) se slaví v Estonsku 23. června každým rokem již od roku 1934. Je to na počest rozhodující vítězné bitvy 23. června 1919, kterou svedla estonská a lotyšská vojska v tzv. válce o nezávislost proti proněmecké armádě generála von der Goltze.
Střetnutí je známo pod názvem bitva u Cēsis, německy u Wendenu. Lotyšský název zní Cēsu kaujas, estonský Võnnu lahing. V Estonsku se tento den slaví jako státní svátek s názvem Den vítězství a oslavy jsou spojeny se slavnostmi letního slunovratu. V Lotyšsku to státní svátek není, ale již o den dříve, 22. června, si tam připomínají vzpomínkový den s názvem Den hrdinů – Památeční den bitvy u Cēsis (lotyšsky Varoņu piemiņas diena – Cēsu kauju atceres diena).
Po skončení první světové války v roce 1918 nezavládl v Pobaltí okamžitý mír. Estonsko a Lotyšsko se sice staly samostatnými státy (Estonsko vzniklo 24. února 1918, Lotyšsko 18. listopadu 1918), musely ale o svou nově nabytou svobodu a teritorium ještě dva roky bojovat ve válce o nezávislost. Rusko ani Německo totiž se vznikem republik nesouhlasilo a na jejich vyhlášení reagovalo vojenským útokem. V následující válce, již navíc zkomplikovalo i následné bolševické nebezpečí, se pobaltské státy proti oběma nepřátelům spojily, zvítězily, a uhájily tak svou suverenitu. K celkovému vítězství ve válce rozhodujícím způsobem přispěla pětidenní bitva u Cēsis, vyhraná dne 23. června 1919, proti Landeswehru, po níž se cizí vojska začala z Estonska i Lotyšska stahovat. Estonská válka o nezávislost skončila v únoru 1920, lotyšská v srpnu 1920.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
