Dějiny Faerských ostrovů byly již od dávných dob spojeny s nadvládou Dánského království. Do roku 1814 k němu patřily jakožto součást Norska a od roku 1816 přímo jako jeden z dánských správních celků – amtů. Zhruba od konce 19. století se na ostrovech začaly prosazovat myšlenky národního probuzení a směrem ke kodaňskému centru byly vysílány stále silnější požadavky na kulturní a jazykovou i politickou samostatnost. Dílčích úspěchů, jakými bylo například částečné prosazení faerštiny jako jazyka výuky pro menší děti ve školách, dosáhli Faeřané již během prvních desetiletí 20. stol., avšak reálné politické změny byly zavedeny až po skončení druhé světové války.
Základním kamenem posílené faerské autonomie se stalo vyhlášení samosprávy Faerských ostrovů ze dne 23. března 1948 (dán. hjemmestyre), kterým ostrovy ztratily status dánského amtu a naopak získaly širší pravomoc rozhodovat o vlastních záležitostech. Během druhé poloviny 20. století díky tomu došlo jednak k rozvoji faerské kultury – v roce 1965 byla například ve hlavním městě Tórshavn založena univerzita – ale také posílení politického významu ostrovů. Od roku 1953 jsou do dánského parlamentu také voleni vždy dva faerští poslanci a vlastní zastoupení mají Faerské ostrovy i v Severské radě. V roce 2005 pak byla mezi Dánským královstvím a Faerskými ostrovy přijata nová smlouva, která do budoucnosti umožní ostrovům ještě větší převzetí kontroly nad svým hospodářstvím a politikou.
Autorka článku: Zuzana Bartůňková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
