17. května Norové bouřlivě slaví národní den (nasjonaldagen), Den ústavy (Grunnlovsdagen). Právě v tento den v roce 1814 přijal sněm v Eidsvollu norskou ústavu. Sněm poté jednohlasně zvolil regenta Norska, prince Christiana Frederika, králem nezávislého státu. Norsko totiž až do roku 1814 patřilo Dánsku a zemi spravoval regent. Po přijetí ústavy následovalo krátké období, kdy Norsko poprvé po více než čtyři sta letech získalo samostatnost. Po krátké válce a rozhodnutí velmocí na Vídeňském kongresu, který upravoval mapu Evropy po napoleonských válkách, připadlo ale Norsko Švédsku, s nímž bylo až do roku 1905 spojeno v personální unii. Ústavu si však Norsko smělo ponechat a na jejím základě také získalo mnohem více práv a samostatnosti, než kolik zažívalo za dánské nadvlády.
V Den norské ústavy se oficiálně vyvěšuje norská vlajka a Norové mají pracovní volno. Drtivá většina z nich, vyzbrojených vlajkami a vlaječkami a oblečených do národních krojů, se vydává do ulic. Děti i dospělí jdou v průvodu, zpívají a mávají vlajkami. K pochodu hraje množství muzikantů a orchestrů. K nejoblíbenějším melodiím patří hymna Ano, milujeme tuto zemi, vlastenecká píseň Norsko v červené, bílé a modré a Králova píseň.
Tradičním jídlem 17. května jsou párky, ve velkém se pojídá také zmrzlina a vše se zapíjí limonádou. Oslavy, které bývají největší v hlavním městě Oslo (na obr.), si tak užívají zejména děti, a tak bývá Den ústavy někdy nazýván také Dnem dětí. V Oslo proudí davy lidí ke královskému zámku pozdravit královskou rodinu. Ta stojí na balkóně a kyne přicházejícím poddaným. 17. květen však všichni Norové, byť v menším měřítku, slaví s nemenším nadšením nejen po celé zemi, ale i v zahraničí.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: aftenposten.no
