Každá evropská země, jejíž kultura pramení z křesťanské tradice, má svého patrona. Vedle nich tací, kteří byli na základě svých činů, nebo zázraků spojovanými s jejich osobou, dokonce svatořečeni. Ani severské země v tomto ohledu nejsou výjimkou. Jedním z norských světců je Magnus Erlendsson Orknøyjarl.
16. duben je nejen dnem smrti svatého Magnuse, ale také dnem, kdy se slaví jeho svátek.
Není jisté, kdy přesně se Magnus Erlendsson narodil a za hlavní informační zdroje, které podává zprávu o Magnusově životě, se považují ságy, například Sága o Magnusovi. Zde se dozvídáme, že byl tento přísný, ale spravedlivý, muž synem Erlenda Torfinnssona, který vládl polovině orknejského souostroví. Druhé polovině panoval Erlendův bratr Pål. Později se politická a mocenská situace zkomplikovala vinou Magnuse Bosého, který se pokusil uchvátit celou oblast pro sebe. Magnusovi Erlendssonovi se však podařilo uprchnout ze zajetí a skrýt se u skotského krále Malcolma II. Později se vydal na norský dvůr, kde získal titul jarla a byl mu navrácen nárok na polovinu Orknejí. Vrátil se tedy, aby jej uplatnil na Håkonovi Pålssonovi, bratranci, který mezitím panoval celému souostroví.
Oba bratranci žili několik let v míru, každý na své polovině Orknejí. Později se však začaly projevovat názorové neshody mezi Magnusem, který přestoupil na křesťanství, a Håkonem, který udržoval původní náboženské tradice. Nakonec se měli usmířit na ostrově Egilsøy, kde Magnus slavil Velikonoce. Håkon však chtěl ostrovy sjednotit, původní dohodu porušil, přijel s přesilou a 16. dubna 1115 nechal Magnuse popravit a na místě zahrabat. U hrobu se pak měly dít zázraky.
Magnusovy ostatky byly později v souvislosti s jeho kanonizací v roce 1135 vyzvednuty a přemístěny na Birsøy (dnes Birsay), kde byly uloženy ve skříňce nad oltářem. O dva roky později byly ostatky převezeny znovu, tentokrát do dnešního hlavního města Orknejí, do Kirkwallu. Tam mu byla zasvěcena katedrála (na obrázku), do jejíchž základů byly patrně zabudovány jeho kosti. Tomu nasvědčuje nález z roku 1919, kdy se katedrála opravovala. Kosti v základech nesly stopy zranění, kterým odpovídají popisy v ságách.
11. července 1898 byl Magnus Erlendsson svatořečený papežem Leem XIII. Jako jediný severský světec tak byl svatořečen podle novodobých pravidel. Svatý Magnus se také řadí mezi světce skotské.
Životní příběh světce poutavou formou zpracovává román orknejského spisovatele George Mackaye Browna Magnus, který v roce 2016 česky vydalo nakl. Dybbuk.
Zadumaně krásné Orkneje u břehů Skotska představují „ostrovy plovoucí k severu“ a jejich zneuctěný aristokrat ducha Magnus Erlendson se na nich konečně dočkal statutu svatého mučedníka a patrona. George Mackay Brown převyprávěl ságu o tomto středověkém šlechtici s odvahou, jež se směle měří se zanícenými výkony dávných bardů s harfou. Zásluhou magického realismu čechraného skoupým slunkem, všudypřítomnou slanou vodou i úklady starými jako lidstvo samo zjišťujeme, že dvanácté století nebylo na Orknejích ani pod nadvládou Norů zdaleka pouze „temné“, neboť vše se tak jako tak vrací v kruzích a nad zbídačelým krajem znovu zavládne světlo.
Autorka článku: Adéla Šímová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: thequire.files.wordpress.com
