Estonci si svou národní identitu připomínají celou řadou svátků zasvěcených významným součástem estonské kultury. Jedním z nich je i Den národního jazyka (emakeelepäev), který připadá na 14. března.
Tradice svátku estonštiny se zrodila roku 1996 na popud zasloužilého učitele Mainharda Lakse (1922–2008), jenž pro něj zvolil datum narození estonského národního básníka Kristiana Jaaka Petersona (1801–1822, na obr.). Od roku 1999 je Den národního jazyka oficiální součástí seznamu národních svátků, kdy města vyvěšují estonskou vlajku.
Rozkvět estonštiny nastal v 19. století, kdy vznikla řada psaných památek v podobně hodnotné literatury. Ve dvacátém století se estonský jazyk naopak potýkal se sovětským útlakem; nejsevernější pobaltská republika byla mj. donucena uznat ruštinu za druhý státní jazyk a zavést její povinnou výuku na všech typech škol, včetně těch mateřských.
Po rozpadu Sovětského svazu se Estonci vrátili k jednojazyčnosti. A tak je pro ně březnový Den národního jazyka nejen demonstrací lásky k mateřštině, ale také oslavou znovu nabyté svobody.
Autorka článku: Ema Stašová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: utlib.ee
