Dne 12. srpna byla založena polsko-litevské unie, státní útvar, který ve východní Evropě existoval mezi lety 1569 a 1795. Spojení dvou východoevropských států tzv. lublinskou unií v roce 1569 předcházela celá řada sjednocujících snah.
Středověká Litva, rozlohou mnohonásobně převyšující dnešní stav, na rozdíl od většiny evropských států byla ještě koncem 14. století státem pohanským. V 80. letech 14. století však situace dospěla tak daleko, že byl velkokníže Jagiello ve prospěch své země, ohrožované řádem německých rytířů, nucen přijat křesťanskou víru. Váhání mezi její katolickou a pravoslavnou podobou nakonec vyústilo v přiklonění se k latinské liturgii, a tím i v zisk polské královské koruny. Krevská smlouva z roku 1385, na kterou Jagiello přistoupil, zavazovala Litevce ke křtu a Litvu připojovala k polské koruně. Tento svazek se však v praxi ukázal spíše volným. Po přijetí křesťanské víry a svatbě s Hedvikou z Anjou byl Jagiello korunován polským králem jako Vladislav II. (1386–1434).
Polsko-litevské soustátí představovalo i vzhledem k neurovnaným náboženským poměrům, kdy se značná část obyvatelstva Litvy hlásila k pravoslaví, poměrně nehomogenní celek a neustále také propukaly spory mezi členy královské dynastie. Vladislav II. byl nucen pověřit správou Litvy svého bratra Vitolda a posléze mu udělit titul velkoknížete. Situace soustátí se v následujících stoletích proměňovala, bylo uzavřeno několik smluv definujících poměr mezi Polskem a Litvou. Vše vyvrcholilo uzavřením lublinské unie, kdy šlechta na zasedání sněmu schválila úplné sjednocení Litvy s Polskem do jednoho státu zvaného I. Rzeczpospolita. Litevské knížectví tak oficiálně přestalo existovat, i když si země i nadále podržela v rámci soustátí jistou autonomii. Toto období polského státu charakterizuje silné postavení šlechty na úkor panovníka i ostatních vrstev společnosti. Útvar zanikl roku 1795 po tzv. třetí dělení Polska, kdy si polské království mezi sebe rozdělili Prusko, Rusko a Rakousko.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
