11. listopadu se v mnoha zemích slaví konec první světové války (11. 11. 1918). V Lotyšsku si ovšem v tento den připomínají ještě jednu událost, která připadá na stejný den, ale stala se o rok později (11. 11. 1919): Lotyši slaví tzv. Lāčplēsisův den (lotyšsky Lāčplēša diena), jenž oslavuje důležité vítězství lotyšských střelců v lotyšské válce o nezávislost. Svátek se poprvé oficiálně slavil 11. listopadu 1989.
Po skončení první světové války v roce 1918 nezavládl v Pobaltí okamžitý mír. Lotyšsko se sice stalo samostatným státem (vzniklo 18. listopadu 1918), muselo ale o svou nově nabytou svobodu a teritorium ještě dva roky bojovat ve válce o nezávislost. Rusko ani Německo totiž se vznikem pobaltských republik nesouhlasilo a na jejich vyhlášení reagovalo vojenským útokem. V následující válce, již navíc zkomplikovalo i následné bolševické nebezpečí, se pobaltské státy proti oběma nepřátelům spojily, zvítězily, a uhájily tak svou suverenitu. K tomu právě výrazně přispělo i vítězství lotyšských střelců dne 11. listopadu 1919, díky němuž byla z Rigy vytlačena cizí vojska.
Lāčplēsis, po němž je svátek pojmenován, je nejdůležitější postavou lotyšské literatury. Hrdina jménem Lāčplēsis („medvědobijec“) vystupuje ve stejnojmenném národním eposu ze druhé poloviny 19. století, jehož autorem je spisovatel Andrejs Pumpurs. Lāčplēsisovy anabáze v eposu symbolizují dávný boj lotyšských kmenů proti německým křižákům i dobový obrozenecký zápas za národní a sociální svobodu.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: la90.lv
