11. listopadu mají v mnoha (nejen) evropských zemích včetně České republiky svátek Martinové, jmenovci světce Martina z Tours, který byl v tento den roku 397 pohřben. Slaven bývá podobně jako u Vánoc především předvečer tohoto svátku, který připadá na 10. listopad (dánsky mortensaften, švédsky Mårtensafton). V Dánsku, jižním Švédsku, v Německu a někdy také u nás se večeří tradiční svatomartinský pokrm – tzv. martinská husa (mortensgås), ke které se upíjí svatomartinské víno.
Svatý Martin (316/317–397) byl původně římským vojákem a poté poustevníkem. Patří mezi první světce, kteří byli svatořečeni navzdory tomu, že nebyli umučeni pro víru. V roce 371 byl jmenován tourským biskupem, i když podle legendy se z vrozené skromnosti zdráhal tuto hodnost přijmout. Proto se schoval mezi husami, ale jejich křik ho prozradil, a tak sv. Martin posléze coby biskup rozhodl, že by husy měly být propříště za svou zradu potrestány tím, že budou zabíjeny a bude se z nich připravovat pokrm. V Dánsku je tato legenda známa od počátku 17. století. V současné době tam však bývají husy čím dál víc vytlačovány k chovu vhodnějšími kachnami. Patrně nejznámější legendou o sv. Martinovi je kromě příběhu o husách často zobrazovaný výjev, jak se Martin s chudákem podělil o vlastní honosný plášť (viz obr.).
Martin se slaví také v Lotyšsku, jeho svátek připadá na 10. listopadu (lotyšsky Mārtiņdiena nebo Mārtiņi). Den byl důležitým předělem v rolnickém kalendáři – končily jím podzimní práce na poli a mlátilo se poslední obilí. Po Martinovi nastávalo zimní období plné klidu a odpočinku a s ním rovněž přicházel čas dušiček. Martinský svátek dodnes doprovázejí maškarní průvody s koledníky a zabijačky. Období průvodů a zabijaček končí až masopustem.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: slovenske-zvyky.webnode.sk
