Na začátku 70. let 20. století se po dlouholetém mezinárodním snažení přistoupilo k přípravě konference, která vstoupila do dějin jako konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Hlavními tématy konference měly být otázky evropské bezpečnosti, spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy a životního prostředí a spolupráce v oblasti humanitární a kulturní. Od září 1973 se pak jednalo o textu závěrečného dokumentu, který měla konference přijmout. Východní blok kladl důraz na záruky nenarušitelnosti evropských hranic, země Západu naopak prosazovaly problematiku dodržování lidských práv. Výslednou podobu Závěrečného aktu konference podepsalo 1. srpna 1975 v Helsinkách 33 evropských států, USA a Kanada.
Tím, že se Sovětský stát a jeho satelity v Závěrečném aktu zavázaly respektovat lidská práva, se vytvořil prostor pro činnost disidentských hnutí, která nyní mohla k tomuto dokumentu odkazovat. Mezi nejvýznamnější iniciativy tohoto druhu patřila Helsinská skupina lidských práv, hlavní skupina sovětského disentu založená v roce 1976, a československá Charta 77, vzniklá o rok později na základě dokumentu, který signatáře zavazoval, aby bojovali za lidská a občanská práva. Charta 77 sdružovala přívržence nejrůznějšího politického a náboženského přesvědčení, protože její podstatou nebylo hledisko politické, nýbrž morální. Signatáři Charty 77 později sehráli důležitou roli v Sametové revoluci.
Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: infoglobe.cz
