Den svolání Ústavodárného shromáždění Lotyšské republiky (lotyšsky Latvijas Republikas Satversmes sapulces sasaukšanas diena) se v Lotyšsku slaví 1. května a připomíná událost z roku 1920. Po skončení první světové války v roce 1918 nezavládl v Pobaltí okamžitý mír. Lotyšsko muselo o svou nově nabytou svobodu a teritorium (stát byl vytvořen 18. listopadu 1918) ještě dva roky bojovat v tzv. lotyšské válce o nezávislost. Teprve v srpnu roku 1920 byla podepsána rusko-lotyšská mírová smlouva (tzv. rižská smlouva), kterou se Rusko mj. „navždy“ vzdalo nároků na lotyšské území.
Teprve až po skončení války o nezávislost mohli představitelé Lotyšské republiky začít vytvářet ústavu, sestavovat parlament a další důležité instituce. V dubnu 1920 se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, které se poprvé sešlo právě 1. května 1920 (na obr.). Během zasedání byl předsedou shromáždění a zároveň prvním lotyšským prezidentem zvolen Jānis Čakste (1859–1927, jako prezident 1922–1927). O pár dní později shromáždění zvolilo 26 členů komise pro vypracování ústavy. Ústava Lotyšské republiky byla přijata 15. února 1922 a v platnost vstoupila 7. listopadu téhož roku. Stanovila, že Lotyšsko je svobodnou, nezávislou a demokratickou zemí, jejíž suverenita náleží lotyšskému lidu.
Samostatná Lotyšská republika formálně existovala do srpna 1940, kdy byla násilně začleněna do Sovětského svazu jako Lotyšská sovětská socialistická republika. Na konci sovětského období, konkrétně 4. května 1990, přijal Nejvyšší sovět LSSR Deklaraci o obnovení nezávislosti Lotyšské republiky, jež na meziválečnou ústavu navazovala.
Autorka článku: Iva Doušová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: wikipedia.org
