Estonsko

13. února 2012 13:22; Finsko-estonská spisovatelka klade paralelu mezi dvěma vzájemně souvisejícími chorobami a hledáním identity mezi dvěma historicky propojenými národnostmi. ...

12:55 | 12.2. Vilnius, Praha - Do Pobaltí vyvážíme, protože se jedná o země s podobnou mentalitou a historií. České firmy se tu navíc těší dobré pověsti, takže mají zpravidla stejnou šanci na získání zakázek jako zavedené podniky ze západu, shodují se tuzemští podnikatelé, kteří v některé ze tří republik působí. ...

Po pádu železné opony, rozpadu sovětského impéria a politických změnách v Pobaltí na konci 80. a začátku 90. let 20. století hleděl celý svět na boj bývalých svazových republik o nezávislost. První sovětskou republikou, která ji vyhlásila, byla 11. března 1990 Litva. Rada republiky ten den přijala Zákon o obnovení nezávislosti Litevské republiky (Aktas dėl Lietuvos nepriklausomos valstybės atstatymo), a tím byla vyhlášena obnovená samostatnost Litvy. Po ní rychle následovalo Estonsko a Lotyšsko.

Obyvatelstvo Litvy nezávislost přivítalo, ale prosovětské síly ji odmítaly a Kreml vůči Litvě začal podnikat kroky. Situace se nejvíce vyhrotila po obsazení TV vysílače v hlavním městě Vilniusu 13. ledna 1991, které skončilo krvavými srážkámi a 14 mrtvými. Tento útok a obsazení vysílače přispěl k tomu, že Island 11. února 1991 jako první na světě de iure uznal nezávislost nové Litevské republiky a pak i zbylých dvou pobaltských států. Nedlouho poté jej následovalo Švédsko a další, hlavně severské státy.

Čtěte dále.

Román Stalinovy krávy populární finské spisovatelky Sofi Oksanen (Očista, Odeon 2010) je originálním a nekompromisním pohledem na poruchy příjmu potravy, bulimii i anorexii zároveň, jejichž hranice je často tak nezřetelná… Mladá Anna vlastně trpí oběma chorobami. Dílo je zároveň sondou do duše člověka, který váhá mezi dvěma nemoceni stejně jako mezi svými dvěma identitami.

Román Stalinovy krávy je psán ve dvou časoprostorových liniích: hlavní hrdinkou první, retrospektivní linie, je Katarina, která poznává „svého Fina“, vdává se za něj a stěhuje se do Finska; druhou linii příběhu zastupuje Anna – ač stejným dílem Finka jako Estonka, zdá se, že se ve Finsku vždy cítila jako cizinec a za svůj domov považuje právě druhou zemi. Anna otevřeně vypráví o své nemoci a nezaujatě popisuje mechanismy, které působí mezi ní a jejím „Pánem“ – bulimií. Čtenáře šokuje syrovost, s jakou je tento problém předkládán.

Každý rok si v Estonsku 2. února připomínají výročí uzavření tarbatské mírové smlouvy (též mírové smlouvy v Tartu; estonsky Tartu rahulepingu aastapäev). K podepsání došlo roku 1920 po dlouhých jednáních mezi čerstvě etablovanou Estonskou republikou (byla založena 24. února 1918) a carským Ruskem po estonské válce za nezávislost, která vypukla hned po vyhlášení republiky. Mírovou smlouvou byla potvrzena suverenita Estonské republiky a její hranice vůči Rusku. Rusko se dále zavázalo k zaplacení válečných reparací po první světové válce. 

Smlouva byla prvním mezinárodním uznáním samostatného Estonska de iure a zajišťovala novému státu alespoň několik let klidu od ruské expanzivní politiky. Se začátkem sovětské okupace Estonska roku 1940 byla ale ujednání porušena – Estonsko přišlo nejen o suverenitu, ale i o kus území, neboť Rusko posunulo hranice více na západ na řeku Narvu. 

Neil Gibson cestuje Pobaltím a navštíví Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Cesta začíná ve Vilniusu, kde se po prohlídce rozpadajících se soch ze sovětské éry vydává na bleší trh v Garunai. Na Křížové hoře v Šiauliai Neil při slavnostech zjistí, že pohanství v Litvě znovu ožívá. V Lotyšské Rize obdivuje jantarové šperky, v Salaspils uctí památku obětí koncentračního tábora a v Estonsku navštíví území, kde žijí lidé Setu. Motorkou se dostává na farmu v Pärnu, na Saaremaa se seznámí se šamanem, navštíví Tallinn a odjede do Finska. Tam si prohlédne Helsinky, v horách Karelie potká nejznámějšího lovce medvědů a v Sonkajärvi se baví na světoznámém festivalu nošení manželek. ...

Cílem festivalu Antropofest je nabídnout amatérským i profesionálním autorům antropologických či etnologických filmů prostor a možnost promítnout snímky vlastní tvorby veřejnosti a získat tak zpětnou vazbu. Prostřednictvím těchto filmů můžeme poznávat život, tradice či každodenní problémy nejrůznějších lidských společenství a rozšiřovat si tak vlastní interkulturní rozhled.

V letošním 3. ročníku, který se uskuteční ve dnech 27. a 28. ledna 2012 pražském divadle Dobeška, se bude 28. 1. od 21 h. promítat film z norského prostředí. Nese název Firekeepers. Film pojednává o norských hudebnících, kteří se zabývají tradiční sámskou pěveckou technikou joik, což souvisí i s dalšími aspekty lidského života.

Také bude promítnut estonský film Itelmen Stories o starodávném zvyku chytání sobů do sítí na Kamčatce, 28. 1. od 13:45.

Svátek Tří králů, který připadá na 6. ledna, je v mnoha zemích považován za vrchol a konec vánočních svátků. Podobně tomu je i v severských zemích kromě Švédska a některých částí Norska a Finska, kde se Vánoce ukončují až 13. ledna na svátek svatého Knuta. V domácnostech se 6. respektive 13. ledna odstrojují a vyhazují stromečky a uklízejí se vánoční dekorace. Naposledy se tedy rozsvěcují v předvečer Tří králů 5. ledna (dánsky a norsky helligtrekongersaften, švédsky trettondagsafton).

Svátek Tří králů je svou podstatou totožný se Slavností zjevení Páně (Epifanie) 6. ledna. Při ní se připomíná zjevení Ježíše Krista jako božské osoby. Slaví se třináct dní po dnu Ježíšova narození – na to odkazují i názvy tohoto dne v severogermánských jazycích, v nichž se objevuje číslo 13. Katolická a evangelická církev si v tento den připomíná rovněž návštěvu tří mudrců u Ježíše v Betlémě, proto 6. leden nese i označení Tři králové. Ve skandinávských zemích se ale svátek Tří králů příliš neslaví, případně jen v Dánsku. V Pobaltí se v tento den odehrávají oslavy, v nichž se mísí křesťanské a pohanské tradice.

Čtěte dále.

Máte rádi současnou severskou literaturu, klasická díla či detektivky? V naší knihovně se specializovaným fondem severských literatur si vybere každý. Specializujeme se zejména na beletrii – překlady do češtiny i originály v severských jazycích, ale naleznete u nás také odbornou literaturu např. z oblasti historie či literární vědy či třeba průvodce po severských státech. Nabízíme i nejnovější tituly, a to bez zdlouhavého čekání ve frontě rezervací jako v běžných knihovnách. Navštivte Knihovnu Skandinávského domu v otevíracích hodinách (Po 15–20 a Čt 13–17) a přesvědčte se sami!

Pravidelně aktualizovaný seznam nových titulů v knihovně naleznete zde.