Severský kalendář

Dne 15. července 1968 byl zahájen ostrý provoz na Plaviňské hydroelektrárně (lotyšsky Pļaviņu hidroelektrostacija, zkráceně Pļaviņu HES). Hydroelektrárna se nachází v Lotyšsku na řece Daugavě, jihovýchodním směrem proti proudu od hlavního města Rigy a 107 kilometrů od ústí řeky do Baltského moře. Elektrárna je jednou ze tří hydroelektráren ležících na Daugavě na lotyšském území. Je také největší vodní elektrárnou nejen v Lotyšsku, ale v celém Pobaltí a jednou z největších v Evropské unii.

Elektrárna byla navzdory obtížným geologickým a hydrogeologickým podmínkám postavena během pouhých pěti let, mezi lety 1961 a 1966. Přehrazením řeky Daugavy se zároveň vytvořila Plaviňská přehrada (Pļaviņu ūdenskrātuve), která ale zaplavila jeden z nejkrásnějších a nejznámějších přírodních úkazů v Lotyšsku: 18 metrů vysoký vápencový útes Staburags (též Staburadze), v jehož blízkosti se nacházela unikátní fauna a flóra a který hrál roli v lotyšské mytologii (podle legendy se tam v útes proměnila truchlící dívka). Proti plánované výstavbě a zaplavení útesu se v roce 1958 zvedla vlna protestů z celého Lotyšska. Již o rok později se ale nehledě na protesty definitivně rozhodlo o zaplavení území a stavbě hydroelektrárny.

Čtěte dále.

Švédská korunní princezna Viktorie dnes slaví 35. narozeniny (švédsky Victoria, födelsedagen). Tento den se ve Švédsku na její počest nazývá Viktoriin den (Victorias dag). Princezna se narodila 14. července 1977 jako Victoria Ingrid Alice Désirée. Je dcerou současného švédského krále Karla XVI. Gustava a královny Silvie a starší sestrou prince Karla Filipa a princezny Madeleine. V den, kdy má princezna svátek a narozeniny (12. března a 14. července), se ve Švédsku oficiálně vyvěšuje vlajka.

Viktorie je následnicí trůnu, ale nebyla jí hned od narození. Čekalo se na mužského potomka královského páru. Když se narodil princ Karel Filip, stal se korunním princem. Z titulu následníka trůnu se ale radoval pouhých sedm měsíců, pak se totiž systém následnictví na švédský trůn změnil a následníkem se stalo nejstarší dítě Karla XVI. Gustava bez ohledu na pohlaví, v tomto případě tedy princezna Viktorie. Pokud na trůn nastoupí, jak se očekává, bude teprve čtvrtou švédskou královnou a první od roku 1720.

Čtěte dále.

12. července 2009 byla historicky první litevskou prezidentkou inaugurována Dalia Grybauskaitė. Po lotyšské prezidentce Vaiře Vīķe-Freiberze se stala druhou prezidentkou v jedné z postkomunistických zemí.

Daliu zvolili litevští obyvatelé v prvním kole přímé prezidentské volby dne 17. května 2009. Obdržela 68 % hlasů při volební účasti 52 % oprávněných voličů. Ve funkci nahradila Valdase Adamkuse. Mandát jí vyprší v roce 2014.

Dalia Grybauskaitė se narodila v roce 1956 ve Vilniusu. Je to bývalá litevská velvyslankyně v USA  (1996–1999), ministryně financí Litvy (2001–2004) a členka Evropské komise pro vzdělání a kulturu (2004–2009).

Dalia je svobodná a bezdětná. V mládí byla vášnivou hráčkou basketbalu, nejoblíbenějšího sportu v Litvě, a vlastní černý pásek v karate.

V úterý 10. července uplynulo 150 let od narození finské malířky Helene Schjerfbeck (1862–1946), která se řadí k nejznámějším finským výtvarným umělcům a umělkyním vůbec a je považována za průkopnici modernistického malířství ve své zemi. Po raných historických malbách v duchu realismu jako Zraněný voják v závěji (1880), U vrat věznice v Linköpingu (1862) se její tvorba později přimyká k moderním směrům, zejména expresionismu, jehož uměleckému výrazu a filosofii zůstala věrná až do konce svého života.

Naturalistická malba Chlapec krmící mladší sestru (1881), kterou Schjerfbeck vytvořila v Bretagni, patří k prvním modernistickým plátnům ve finském malířství. Z pobytu v Cornwallu pochází asi nejslavnější obraz malířky zvaný Rekonvalescent (1887; finsky Toipilas; na obr.), v němž se realismus prolíná s impresionismem a symbolismem. V anketě Maamme taulu (Obraz naší země) o nejoblíbenější finský obraz, ktrerou vyhlásila Finská národní galerie Ateneum roku 2006, se Rekonvalescent umístil na druhé pozici za Simbergovým Zraněným andělem.

Čtěte dále.

Lotyšské Svátky písní (lotyšsky Dziesmu svētki, celým názvem Všelotyšské svátky písní a tanců, Vispārējie latviešu Dziesmu un Deju svētki) se poprvé konaly před 140 lety, dne 8. července 1873, v současném hlavním městě Lotyšska Rize, tehdy ležícím v carském Rusku. V roce 1955 se festival přesunul z centra města do amfiteátru rižského Lesoparku (Mežaparks), kde se koná dodnes.

Lidové a národní písně a sborový zpěv jsou neodmyslitelnou součástí kulturního dědictví všech tří pobaltských národů. Písně (mnohdy doprovázené i tanci) se zpívají při nejrůznějších slavnostech po celý rok. Lotyši mají unikátní bohatství lidových písní: více než 1 milion tzv. dain (krátká čtyřverší jednoduše zapamatovatelná; folklorista Krišjānis Barons jich ve 2. polovině 19. století shromáždil 217 996, ale díky variacím jich existuje cca 1,2 milionu). Na každého příslušníka lotyšského národa tedy připadá skoro jedna daina a tvrzení, že co Lotyš, to zpěvák, nemá daleko od pravdy.

Čtěte dále.

8. července 1999 byla historicky první lotyšskou prezidentkou inaugurována Vaira Vīķe-Freiberga. Tím se zároveň stala i první prezidentkou ve všech postkomunistických zemích. O deset let později se totéž podařilo její litevské kolegyni Dalii Grybauskaitė.

Vairu Vīķe-Freibergu (coby nestraníka) zvolil lotyšský parlament v prezidentských volbách dne 20. června 1999. Vaira původně vůbec nekandidovala, ale nakonec ji vybraly strany jako kompromis poté, co se nemohly shodnout na jiném jméně. O čtyři roky později Freiberga svůj post obhájila, a byla tak prezidentkou Lotyšské republiky po dvě funkční období, tj. po osm let mezi roky 1999 a 2007. Po ní byl do úřadu zvolen Valdis Zatlers (prezidentem 2007–2011). Freiberga byla celkově šestou osobou, která jako prezident stála v čele Lotyšska.

Během jejího funkčního období Lotyšsko potvrdilo svoji prozápadní orientaci, kterou Freiberga velmi podporuje: v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie a stalo se členem NATO. I po skončení prezidentského mandátu zůstává ex-prezidentka aktivní a respektovanou političkou. V roce 2006 byla např. jedním z kandidátů na post generálního tajemníka OSN. Je velkou zastánkyní svobody, demokracie, morálky, rovnosti, sociální spravedlnosti a pravdivé interpretace evropských dějin.

Čtěte dále.

Lotyšský básník Andrejs Pumpurs se narodil v roce 1841 v Lieljumpravě. Zemřel v Rize ve věku nedožitých 61 let přesně před sto deseti lety, 6. července 1902. Jeho nejvýznamnějším literárním počinem bylo vytvoření lotyšského národního eposu Lāčplēsis, který velkou měrou přispěl do probíhajícího lotyšského národního obrození (lotyšsky tautas atmoda) a v očích obrozenců měl být dokladem národní hodnoty a historické existence (podobnou funkci měl u nás mít Rukopis královédvorský a zelenohorský).

Pumpurs měl již od dětství blízko k lidové slovesnosti – vyrůstal v kraji bohatém na lidové písně a pověsti – a později vystřídal různá zaměstnání, kdy byl mj. i rolníkem, takže zůstal ve spojení s folklorem a lidovou slovesností. Folkloru si Pumpurs vysoce cenil a byl také velkým vlastencem. Ve 2. polovině 19. století patřil k tzv. mladolotyšům (lotyšsky jaunlatvieši), vůdčí síle lotyšského národního obrození.

Čtěte dále.

V Litvě nese den s datem 6. července jméno Den státnosti a je věnován památce korunovace litevského krále Mindaugase (litevsky Valstybės (Lietuvos karaliaus Mindaugo karūnavimo) diena). Slaví se jako oficiální státní svátek. Největší oslavy tradičně probíhají ve městě Kernavė, vzdáleném asi 35 km od Vilniusu, které bylo podle archeologických vykopávek hlavním městem Velkoknížectví litevského a Mindaugasovým sídlem (v roce 2004 se lokalita stala součástí světového kulturního dědictví UNESCO).

(Velko)kníže Mindaugas se narodil kolem roku 1200 a v roce 1263 byl zavražděn při spiknutí. Považuje se za prvního známého vládce Litvy, kterému se podařilo sjednotit dosud politicky nejednotné území obývané Litevci. V roce 1253, nejpravděpodobněji 6. července, byl korunován králem. Již v roce 1236 vedl Mindaugas Litevce proti křižákům v bitvě u Saule (litevsky Saulės mūšis), která se odehrála na litevském území. Důležitá výhra Litevců spojených s lotyšskými kmeny Zemgalců a Kuronců zastavila na čas christianizaci oblasti. Sám Mindaugas přijal křest o několik let později během bojů o moc, a díky tomu se pak mohl spojit s dosud znepřátelenými křižáky.

Čtěte dále.

Od roku 1992 slaví Finové narozeniny svého největšího básníka jako den básní a léta (Eino Leinon päivä – runon ja suven päivä) a připomínají si tak nejen postavu slavného literáta, ale zároveň i jeden z typických motivů jeho tvorby, totiž severské léto. Jak napsal jiný známý spisovatel Mika Waltari v závěru novely Vieras mies tuli taloon (česky Cizinec přichází) a navázal tak na Leinovu poezii: “Finské léto je krásné, ale také krátké.” A proto jsou oslavy jistě na místě.

Čtěte dále.

Její Veličenstvo královna Sonja dnes slaví 75. narozeniny (norsky H.M. Dronning Sonjas fødselsdag). Narodila se 4. července 1937 v Oslu jako dcera Karla a Dagny (rozené Ulrichsenové) Haraldsenových. Vyučila se švadlenou a dámskou krejčí a poté jela studovat do švýcarského Lausanne na École Professionelle des Jeunes Filles. Po těchto studiích se vrátila do Norska, kde na univerzitě v Oslu získala vysokoškolský titul (francouzština, angličtina a dějiny umění).

V roce 1959 se Sonja seznámila s korunním princem Haraldem. Museli však čekat celých devět let, než bylo jejich manželství oficiálně schváleno, jelikož Sonja nebyla šlechtického původu, a tak musel král Olav V. konzultovat celou záležitost s vládou. Po devítiletém vztahu se pár nakonec v roce 1968 zasnoubil a 29. srpna 1968 proběhla v katedrále v Oslu jejich svatba.

V roce 1971 porodila Sonja své první dítě, dceru Märthu Louise, a o dva roky později se jí pak narodil syn Haakon Magnus, který je nyní korunním princem Norska. Po smrti Olava V. (1991) byl korunován její muž Harald V. a Sonja se tedy stala norskou královnou. Královna Sonja se často věnuje kultuře, dobročinným akcím, umění, církevním činnostem a pochopitelně také svým vnoučatům.