Severský kalendář

Letos uplyne 383 let od podepsání Altmarského míru. Během třicetileté války usilovaly evropské velmoci, zejména Francie v čele s kardinálem Richelieuem, aby se skončila švédsko-polská válka o dominanci v Pobaltí. Uzavřením příměří s Polskem by totiž Švédsku umožnilo zapojit se na straně Francie do bojů proti Habsburkům, kteří kromě Rakouska a Španělska v té době ovládali také Svatou říši římskou. Vyjednávání mezi švédskou a polskou stranou vedl francouzský diplomat Hercule de Charnacé. Členy švédské delegace byli Axel Oxenstierna, Herman Wrangel a Johan Banér. Polskou pětičlennou delegaci vedl kancléř Jakob Zadzik. Jednání byla poměrně složitá a v roli prostředníka se vystřídalo několik dalších osob různých národností.

Čtěte dále.

Bitva u Saule (litevsky Saulės mūšis, lotyšsky Saules kauja) proběhla před 776 lety, 22. září 1236. V bitvě vedl  litevský velkokníže Mindaugas (později král) litevský kmen Žemaitů spojený s lotyšskými kmeny Zemgalců a Kuronců proti křižákům (konkrétně řádu mečových bratří), kteří si oblast chtěli podmanit a šířit v ní křesťanství.

Bitva se odehrála na litevském území, údajně u města s dnešním názvem Šiauliai. Spojené litevsko-lotyšské vojsko v ní křižáky drtivě porazilo a byla zabita většina rytířů včetně velmistra. Panství řádu mečových bratří ve východním Pobaltí bylo značně otřeseno a vedlo k jeho zániku, respektive v roce 1237 ke sloučení zbytku řádu s řádem německých rytířů, působícím v sousedních Prusích. Katastrofální porážkou křižáků byla také na čas zastavena christianizace oblasti. Podmaněné obyvatelstvo se začalo vymaňovat z nadvlády a vracet se k pohanským kultům.

Na počest litevsko-lotyšského spojenectví a vítězství v bitvě u Saule se 22. září od roku 2000 v Litvě a Lotyšsku nazývá Den baltské jednoty (litevsky Baltų vienybės diena, lotyšsky Baltu vienības diena).

Den odboje (estonsky vastupanuvõitluse päev), vyhlášený estonskou vládou roku 2007, připomíná rok 1944 a statečnou, avšak na mnoho let marnou snahu Estonců o znovunastolení nezávislosti republiky. Když se v září 1944 ze země začala stahovat okupantská nacistická vojska, zformovala se v Estonsku bleskově nová svobodná vláda, jejímž hlavním úkolem bylo zabránit opětovnému obsazení státu sovětskou armádou. Vláda vznikla 18. září 1944 a jejím předsedou byl Otto Tief, který vydal deklaraci o nezávislosti republiky.

Čtěte dále.

Norská princezna Märtha Louise slaví dnes 42. narozeniny (norsky Prinsesse Märtha Louises fødselsdag). Narodila se 22. září 1971 královně Sonje a králi Haraldu jako jejich první dítě. Princezna má ještě mladšího bratra Haakona, jenž je v současné době korunním princem Norska. Märtha Louise je sice nejstarším potomkem královského páru, v době jejího narození se ovšem následníkem trůnu mohl stát pouze mužský dědic. V roce 1990 byla pravidla nástupnictví změněna, a tak se od té doby následníkem trůnu stane prvorozené dítě bez ohledu na pohlaví, ale změna už neplatila retroaktivně. Následnicí se tedy nestala Märtha Louise, ale zůstal jím Haakon.

Märtha Louise se v květnu 2002 provdala za spisovatele Ariho Behna, muže neurozeného původu, k čemuž se kriticky vyjádřila mj. např. její teta princezna Ragnhild. S Arim mají tři dcery: Maud Angelicu (nar. 2003), Leah Isadoru (nar. 2005) a Emmu Tallulah (nar. 2008). Královské povinnosti Märthy Louise jsou značně omezeny, přesto se však princezna nějakých aktivit u dvora účastní.

Princezna je vystudovaná psychoterapeutka, ale nikdy si v tomto oboru neotevřela svoji praxi. Místo toho se zabývá tradiční norskou ústní lidovou slovesností, která se stala součástí jejího podnikání. Princezna nabízí program složený z přednášení lidových pohádek a příběhů a zpěvu tradičních norských písní. Je také autorkou knih pro děti. Kvůli podnikatelským aktivitám a větší volnosti v obchodní sféře jí otec král Harald s jejím souhlasem v roce 2002 odebral titul Její královská výsost. Princezna nyní užívá titul Její výsost. Od roku 2005 se navíc v den jejích narozenin již oficiálně nevyvěšuje norská vlajka tak, jak tomu je při narozeninách jiných členů královské rodiny.

Čtěte dále.

Ve středu 19. září uplyne 25 let od úmrtí norského sociálně demokratického politika Einara Gerhardsena (1897–1987). V letech 1945–51 a 1955–65 vedl celkem čtyři norské vlády. Bývá považován za hlavního strůjce norského státu blahobytu a za jednu z nejvýznamnějších osobností moderních dějin Norska.

Gerhardsen vyrůstal jako jedno ze čtyř dětí v dělnické rodině v Oslo. Po vzoru svého otce se stal silničním dělníkem a v roce 1920 byl zvolen předsedou odborů. Angažoval se také v politice, a to v dělnické straně (Det norske Arbeiderparti), kde postupně zastával řadu důležitých funkcí. V letech 1940 až 1965 byl předsedou strany. V meziválečném období se činnost dělnické strany a odborů, která se měšťanské společnosti zdála poněkud radikální, ne vždy setkávala s pochopením. Gerhardsen byl několikrát obžalován a odsouzen. V roce 1924 byl potrestán 75 dny vězení za nabádání ke stávce. Na konci 20. let se Gerhardsen po zkušenostech s politikou sociální demokracie v Rakousku a vědomím sílící fašistické ideologie v Evropě od revoluční politiky odklonil.

Za druhé světové války, kdy bylo Norsko okupováno Německem, na rozdíl od krále a členů vlády zůstal v Norsku a aktivně se účastnil domácího odbojového hnutí. Byl však brzy zatčen a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. V závěru války byl přemístěn do norského zajateckého tábora Grini nedaleko Oslo. Po skončení války se v čele dělnické strany stal předsedou vlády. Svou činností za války i po ní si v Norsku vysloužil označení Otec vlasti (Landesfaderen) a v populární anketě Největší Nor 20. století se umístil na druhé příčce za králem Olavem V.

Před čtyřiceti lety, 18. září 1972, byla v Norsku založena ropná společnost Statoil (2007–2009 StatoilHydro). Hlavním akcionářem je norský stát, který vlastní 67 % akcií spravovaných ministerstvem pro ropu a energie. Společnost má takřka 30 tisíc zaměstnanců a působí ve 36 zemích. Její tržní hodnota kolem 400 miliard norských korun ji v Norsku řadí na absolutní vrchol a ve světě mezi 50 nejhodnotnějších společností bez ohledu na oblast podnikání. Ředitelství společnosti se nachází v západonorském Stavangeru.

Společnost Statoil byla zřízena přijetím rozhodnutí parlamentu 14. června 1972. Norský stát se hned od začátku měl podílet na získávání ropy a zemního plynu objevených koncem 60. let 20. století u norského pobřeží. Statoil se zaměřil na výstavbu ropných plošin, do nichž investoval desítky miliard korun, a vybudování rozsáhlé sítě čerpacích stanic. Na sklonku roku 2006 společnost oznámila úmysl spojit se s ropnou divizí společnosti Norsk Hydro, dodavatele hliníku a hliníkových výrobků, čímž se název společnosti načas změnil na StatoilHydro.

Před 9 lety se stali reprezentanti Litevské republiky mistry Evropy v basketbalu. Tento sport je v Litvě nejpopulárnější, ale navzdory tomu ani muži ani ženy nedosahují významnějších medailových umístění na mistrovství Evropy nebo světa. Muži ME vyhráli naposledy před druhou světovou válkou, a to dvakrát v letech 1937 a 1939. Roku 1939 se navíc turnaj konal přímo v Litvě.

Pak byli litevští hráči a hráčky až do roku 1992 součástí jednoho družstva reprezentujícího Sovětský svaz. Poté byl znovu sestaven samostatný litevský reprezentační tým, který dosáhl 14. září 2003 velkého úspěchu: litevské mužské reprezentaci se podařilo vyhrát mistrovství Evropy, které se konalo ve Švédsku, když ve finále porazili Španěly 93:84. Litevec Šarūnas Jasikevičius byl navíc vyhlášen nejužitečnějším hráčem celého turnaje. Ženy na stejný titul dosáhly o 6 let dříve.

Čtěte dále.

Den prarodičů (estonsky vanavanemate päev) je svátek, který v Estonsku připadá na druhou neděli v září. Svátek se slaví teprve od roku 2010. Den slouží k tomu, aby se v jeho průběhu veřejně vzdal hold prarodičům, poděkovalo se jim za péči o děti a vnoučata a za lásku, kterou jim věnují. Během Dne prarodičů se také oslavuje jejich role ve společnosti, jejich význam v rodině a zdůrazňují se vztahy napříč generacemi.

Den otců je svátek, při němž oslavujeme své otce a tatínky a vzdáváme jim poctu. Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě. V Lotyšsku připadá Den otců (lotyšsky Tēva diena) na druhou neděli v září – na rozdíl od sousedních pobaltských a skandinávských států, které jej slaví většinou až o několik měsíců později, v listopadu. Den otců se v Lotyšsku slavil letos teprve potřetí, přičemž podobně jako v dalších východoevropských zemích získává rok od roku na důležitosti a uznává ho stále více lidí. 

Podobně jako se oslavují maminky na Svátek matek, i na Den otců se připomíná místo tatínka v rodině a vyzdvihuje se jeho role při výchově dětí a v péči o rodinu. Letos byla na druhou zářijovou neděli vyhlášena celolotyšská akce s názvem "Napiš báseň tatínkovi!" (Uzraksti tētim dzejoli!), jejímž cílem bylo shromáždit poeticky ztvárněná poděkování tatínkům a propagovat Den otců. Akce se zúčastnili i přední lotyšští básníci.

Dánská spisovatelka Karen Blixenová se narodila 17. dubna 1885 v dánském Rungstedlundu, který leží asi 24 kilometrů severně od Kodaně, jako druhé dítě důstojníka, politika a spisovatele Wilhelma Dinesena. Rodina bohatých kupců a statkářů byla spřízněna s vysokou dánsko-švédskou šlechtou, a tak Blixenová spolu se s svými čtyřmi sourozenci vyrůstala v aristokratickém měšťanském prostředí viktoriánské éry. Po maturitě na kodaňské výtvarnické škole studovala Blixenová v letech 1903–1906 na dánské Královské akademii umění, protože se chtěla stát profesionální malířkou. Spřízněnost s malováním vneslo do její literární tvorby bohaté a detailní popisy krajiny a prostředí.

Čtěte dále.