Severský kalendář

Dnes 28. října si připomínáme výročí úmrtí Markéty I. (1353–1412), která byla norskou královnou a regentkou v Dánsku a ve Švédsku. Letos od její smrti uplývá přesně 600 let.

Markéta I. se narodila jako mladší dcera dánského krále Valdemara IV. a Helvigy ze Sønderjyllandu. V roce 1363 byla provdána za norského krále Håkona VI., s nímž měla syna Olafa (nar. 1370). Po smrti svého otce se Markéta postarala, aby byl dánským králem prohlášen syn Olaf, a to i přes nároky Albrechta IV. Meklenburského, který byl synem Markétiny starší sestry Ingeborg. Olaf zdědil po svém otci v roce 1380 také norský trůn a současně také nároky na švédskou korunu. V 17 letech však zemřel a Markéta se stala dánskou a norskou regentkou. Záhy se jí podvolili také švédští magnáti, a tak Markéta získala pod svou kontrolu také Švédsko s výjimkou Stockholmu, který jí hanza předala až na sklonku 14. století.

V roce 1389 prohlásila Markéta norským králem svého nezletilého synovce Erika Pomořanského. O několik let později byl za následníka trůnu uznán také v Dánsku a ve Švédsku, ale do jeho plnoletosti si Markéta uchovala post regentky a až do své smrti v roce 1412 měla velký vliv. V roce 1397 svolala říšskou radu tří království do města Kalmar, kde byl Erik slavnostně korunován norským, dánským a švédským králem. Tuto historickou událost známe pod označením Kalmarská unie.

Islandský rok se už od vikinských dob dělí v podstatě jen na dvě roční období: léto a zimu. Kdo někdy na tomhle ostrově pobýval delší dobu, toto dělení jistě chápe. Zatímco První letní den většina místních obyvatel vítá a s nadšením vyráží do ulic a do přírody, první den zimy (islandsky Fyrsti vetrardagur) už takové ohlasy nesklízí, jelikož předznamenává nepopulární část roku s nižšími teplotami a postupným ubýváním denního světla.

Nicméně Islanďané si důvod k oslavě vždy najdou. Majitelé podniků na známé ulici Skólavördustígur v samém srdci Reykjavíku se v tento den rozhodli nabízet všem zdarma tradiční masovou polévku; každý ji ovšem obohacuje o své oblíbené ingredience. První várka polévky navíc putuje do městské věznice, která se nachází na téže ulici. Letos se „polévková akce“ koná již po desáté v řadě a podle organizátorů je pro příchozí připraveno až 1 500 litrů kouřící polévky.

První zimní den připadá na sobotu mezi 21. a 27. říjnem a je prvním dnem prvního staroseverského zimního měsíce Gormánaður.

Ve středu 24. října uplyne 67 let od popravy kontroverzní osobnosti, předsedy extremistické norské politické strany Národní sjednocení, Vidkuna Quislinga.

Celým jménem Vidkun Abraham Lauritz Jonssøn Quisling se narodil ve Fyresdalu 18. července 1887. Jeho otec Jon Lauritz Qvisling (1844–1930) byl protestantským pastorem. Vidkun byl prvorozeným synem a měl ještě dva bratry Jørgena, Arneho a sestru Esther, která zemřela v mladém věku. Quislingovo první manželství s Alexandrou Andrejevnou Voroninovou netrvalo ani rok, ale jeho další manželství s Marii Vasiljevnou Pasešnikovou vydrželo až do jeho smrti. Obě manželství zůstala bezdětná.

Čtěte dále.

Před 121 lety bylo ve Stockholmu založeno první muzeum pod otevřeným nebem na světě, podle něj označované též jako skanzen. Stockholmský Skansen byl založen 11. října 1891 na ostrově Djurgården a u jeho zrodu stál Artur Hazelius, který nedlouho před tím na Djurgårdenu založil také Severské muzeum (Nordiska museet). Hazelius chtěl ve skanzenu shromáždit autentické ukázky toho, jak se žilo v různých částech Švédska v době před průmyslovou revolucí. Procestoval celé Švédsko a při tom koupil na 150 stavení (jedno pořídil i v Norsku), která pak po částech převezl do Skansenu a tam je opět sestavil do původní podoby. Pouze tři objekty ve Skansenu nejsou originální, ale byly postaveny jako věrné kopie domů, které Hazelius ve Švédsku objevil, avšak do Stockholmu nepřivezl.

Čtěte dále.

Každý rok 10. října, v Den Aleksise Kiviho (finsky Aleksis Kiven päivä), si Finové připomínají jednoho ze svých nejvýznamnějších spisovatelů. Den Kiviho narozenin a zároveň svátku, tedy 10. říjen, byl také vyhlášen jako Den finské literatury (finsky suomalaisen kirjallisuuden päivä) oficiálním významným dnem, během nějž se vyvěšuje státní vlajka. Až do 60. let 20. století měly v tento den školy dokonce volno.

Aleksis Kivi (1834–1872, vl. jménem Alexis Stenvall) se narodil v malé vesničce Palojoki v Nurmijärvi nedaleko Helsinek. Jako jeden z mála ze své rodné obce v polovině 19. století dokončil střední školu s maturitou a získal tak širší vzdělání a potřebný rozhled pro svou další uměleckou tvorbu. Po střední škole pokračoval ve studiu literatury na Univerzitě v Helsinkách.

Kiviho nejznámějším dílem a současně jedním z klíčových děl celé finské literatury je osobitý vývojový román s kolektivním hrdinou Sedm bratří (Seitsemän veljestä, 1870). Je to zároveň vůbec první román ve finštině a dodnes zůstává asi nejinterpretovanějším finským literárním dílem. Dosud byl přeložen do asi čtyřiceti jazyků včetně češtiny.

Čtěte dále.

Lotyšská lidová fronta (lotyšsky Latvijas Tautas fronte) byla založena 9. října 1988 a byla hlavní silou lotyšského hnutí za nezávislost na Sovětském svazu.

První demonstrace za nezávislost Lotyšska a dodržování lidských práv se objevily už v roce 1986 a tenkrát byly organizované lotyšskou Skupinou na obranu lidských práv (Cilvēktiesību aizstāvības grupa) neboli Helsinky-86. Vláda Lotyšské SSR je ale potlačila. V létě 1988 se situace v zemi začala měnit poté, co značně přibylo sympatizantů s myšlenkou autonomie Lotyšska, mezi nimiž bylo i mnoho prominentů. Vzniklo několik politických organizací s podobným zaměřením, tj. usilovaly o různou míru osamostatnění Lotyšska na SSSR.

Čtěte dále.

Mezinárodní letiště Oslo – Gardermoen (norsky Oslo lufthavn, Gardermoen; mezinárodní letištní kód: OSL), často zkráceně nazývané Letiště Oslo, je nejvýznamnější letiště v Norsku pro mezinárodní i vnitrostátní dopravu a nejdůležitější letiště obsluhující norské hlavní město Oslo. Od jeho centra leží asi 50 km severním směrem. Letiště bylo uvedeno do provozu 8. října 1998 a po kodaňském letišti Kastrup je druhým největším a nejvytíženějším letištěm ve Skandinávii. V roce 2011 se na Gardermoenu odbavilo více než 21 milionů cestujících, přičemž maximální roční kapacita letiště je 23 milionů pasažérů.

Čtěte dále.

Dne 28. září si připomínáme tragickou událost, kdy se před 14 lety v Baltském moři potopil trajekt M/S Estonia.

Loď byla vybudována v roce 1979 v Německu a od počátku byla určena pro přepravu pasažérů a automobilů. Loď se pod různými jmény v 80. a na počátku 90. let plula převážně ve švédských a finských vodách. V lednu 1993 koupila loď společnost EstLine Marine Company, kterou vlastnila estonská vláda a švédská rejdařská společnost Nordström & Thulin. Loď se záhy poté začala plavit na trase Tallinn–Stockholm. Trajekt se po roce a půl provozu na této lince v září 1994 potopil a na jeho palubě zahynulo 852 z 989 lidí. Mezi zemřelými bylo 501 Švédů. Jen 92 těl utonulých bylo nalezeno. Pasažéři byli o situaci informováni pozdě a naklonění lodi znemožnilo spuštění záchranných člunů na vodu. Nehoda se navíc stala v noci a loď šla ke dnu během jedné hodiny.

Čtěte dále.

Před 41 lety dne 26. září 1971 bylo vyhlášeno Svobodné město Christiania (Fristaden Christiania), které se nachází v dánském hlavním městě Kodani.

Dánské studentské hnutí ovlivněné děním v USA a západní Evropě vypuklo v březnu 1968, kdy byla na protest obsazena první univerzita, a vysoké nasazení si udrželo do srpna téhož roku. Cílem protestů byly demokratické reformy a změna způsobu vyučování na školách. Ideově mělo hnutí blízko především k západoněmecké revoltě. Za vrchol protestního hnutí charakterizovaného snahou vést odlišný způsob života než většinová společnost je považováno založení dvou komunit v letech 1970–71: Frøstrupského tábora (Frøstruplejren) v severozápadním Jutsku a právě Svobodného města Christiania v nepoužívaných kasárnách v kodaňské čtvrti Christianshavn.

Čtěte dále.

Dne 25. září 1972 skončilo v Norsku dvoudenní referendum o vstupu do Evropského hospodářského společenství, dnešní Evropské unie. Norové tehdy těsnou nadpoloviční většinou vstup do EHS odmítli.  

Mezi zakládající členy EHS patřilo v roce 1958 Německo, Francie, Itálie a země Beneluxu. K těmto státům se v brzké době měly připojit další vyspělé západoevropské země, zejména Velká Británie, jejíž vstup však několikrát vetoval francouzský prezident Charles de Gaulle. Vzhledem ke značné provázanosti ekonomik s Británii se o vstupu do EHS začalo mluvit také v Dánsku a v Norsku. Z norských politických stran se proti vstupu od začátku stavěly Norská komunistická strana a Socialistická strana lidová. V Norské straně sociálně demokratické, Straně středu, Liberální straně a Křesťanské lidové straně se názory na vstup lišily, ale většina jejich poslanců se k EHS stavěla pozitivně. Jedinou stranou, která jasně podporovala členství v EHS, byla Strana pravice.

Čtěte dále.