Šestidenní Faerské ostrovy

„Letěli jsme s fotografem přes Kodaň a nebyli jsme si tak docela jistí, jestli pilot Faery vůbec najde. Na mapě Severního Atlantiku je to totiž jen pár puntíků,“ napsal můj otec, novinář, do jednoho ze svých článků před více než třiadvaceti lety.

Následuje vyprávění o zemi plné vstřícných, ale zároveň severským větrem ošlehaných lidí, o zemi, kde „…panuje hezké i ošklivé počasí současně. Na jednom kopci svítí sluníčko, na protějším mrholí, v údolí mezi nimi leje jako z konve a během pěti minut je tomu naopak,“ o zemi, která je ale právě pro podobné kontrasty jednou z nejfotogeničtějších na světě. Na každého z asi padesáti tisíc obyvatel zde připadají v průměru dvě ovce.

„V Knize první, kterážto slove Genesis, o tom není ani zmínka. Faeřané však vědí svoje – jejich země vznikla z hlíny, jež zbyla pánubohu za nehty poté, kdy stvořil všechenostatní svět.“

Na Faerské ostrovy, autonomní součást Dánského království, se i v novém tisíciletí lze dostat po vodě i vzduchem. Nástupní či přestupní stanici na cestě obyčejně zastane Dánsko, ale trajektem se sem dá doplout i například z Islandu. Právě v pomyslnému trojúhelníku mezi ním, Skotskem a Norskem ostrovy leží. Je jich celkem osmnáct a z toho všechny až na jeden jsou obydlené, i když třeba jenom jednou farmářskou rodinou.

Ač jsou ostrovy fakticky dánské, jejich kultura je dostatečně svébytná a faerština připomíná dobře uhnětené těsto z islandštiny a severonorských dialektů. Turista ptající se na cestu bude nejspíše potřebovat tužku a papír. Hlavní město Tórshavn ještě jakžtakž vyslovit zvládne, do Kirkjubøuru je však třeba se ptát na „šíšebé“, a to už se ne každý dovtípí.

Člověk v dobré kondici, s dobrými botami a s dobrou bundou se na Faerských ostrovech nemusí začít nudit ani po dvou týdnech, pro poklidně naplánovanou dovolenou však stačí i šest dní. Jako destinace však Faery příliš nepřejí takovým, kteří sem přijedou bez jakýchkoliv předchozích informací a plánů. Kapacita lodí (nebo helikoptér) může být omezená, a je tak třeba zajistit si místo i dlouho dopředu. Já sama jsem takto musela zabojovat u ptačího ostrova Mykines a stálo mě to o celých šest set dánských korun navíc oproti nejlevnější variantě. Dohromady mě tedy tento výlet přišel na tisícovku. Au.

Tórshavn

Co naplat, do destinací, jako jsou Faerské ostrovy, se jezdí za přírodou, a ne za městskými památkami. Tórshavn však poslouží jako výlet na odpoledne, případně jako hlavní sídlo výpravy, ze kterého se lze paprskovitě dostat na většinu nejbližších míst. Autobusová doprava po ostrovech funguje dobře – v hlavním městě je dokonce zdarma. Turista si může koupit permanentku na čtyři (500 DKK) či na sedm (700 DKK) dní a vesele jezdit. Řidiči mluví anglicky, rádi poradí s cestou a jsou i jinak velmi laskaví – když vědí, že mají zpoždění, zavolají navazujícímu autobusu, aby počkal.

Nólsoya

Svět tak trochu sám pro sebe, i když od tórshavnského přístavu na dohled. Dostat se tam dá za pár minut trajektem, na který platí autobusová kartička pro celé Faery. Na procházku malebnou vesničkou a nejbližším okolím stačí hodina či dvě, podniknout však lze i výlet kolem celého ostrova (ten má tvar podlouhlé slzy), který snadno zabere celý den.

„Tradiční travnatá střecha, jakou vymysleli už staří Vikingové, je na pestře natřených faerských domcích v módě i koncem dvacátého století. Izoluje stejně dobře, jako nejmodernější krytiny, na rozdíl od nich však pod ní vůbec není slyšet bubnování věčného deště. Nevýhodou je, že se v ní drží žížaly a myši a že se musí čas od času posekat.“

Kirkjubøur

Jazykolam Kirkjubøur z písku, kamene a trávy se nachází na největším ostrově, Streymoyi, stejně jako hlavní město Tórshavn. Tomuto nejdůležitějšímu historickému místu Faerských ostrovů vévodí majestátní ruina původní Magnusovy katedrály, ale nyní i malebný bílý kostelík sv. Olava (nejstarší, který se ještě využívá) a několik dřevěných domů s ikonickou travnatou střechou, z nichž jeden pochází už z 11. století. Právě tady se, stejně jako na mnoha dalších místech na ostrovech, veřejně slaví národní den ólavsøka, který připadá na 28. až 29. červenec. Tam i zpět se do Tórshavnu dá dostat po nenáročné turistické stezce přes pastvinu (doporučuje deset ovcí z deseti) i autobusem.

Mykines

Ptačí ostrov Mykines je dost možná nejfotogeničtější místo celých Faerských ostrovů. Ráj pro amatérské i zkušenější pozorovatele, kam se za hnízděním ročně slétají statisíce párů ptáků. Turisty asi nejvíce upoutávají buclatá tělíčka papuchalků, kteří si v travnatých stráních ostrova vyhrabávají hluboké nory, aby do nich samička snesla přesně jedno vejce. Za hezkého počasí je z ostrova nádherný výhled až na nejjižnější části faerského souostroví.

Miðvágur a Vatnið

Miðvágur je malé městečko jenom pár kilometrů od faerského mezinárodního letiště. Nachází se hned u jezera, které nese jméno Sørvágsvatn či Leitisvatn. Toto jezero, řečené mezi místními také Vatnið, což znamená jednoduše „vody“, je největší z faerských jezer vůbec. Podle pověsti v něm přebývá vodní démon Nykur (nøkken), který na sebe bere podobu krásného šedého či bílého koně a láká děti i dospělé, aby si vyskočili na jeho hřbet. Když tak udělají, stáhne je ke dnu a utopí. Jediný způsob, jak se mu ubránit, je zavolat na něj jeho jménem, po čemž přijde o všechnu sílu a zmizí. Kolem jezera vede lehká desetikilometrová túra tam i zpět, která začíná v městečku a končí u vodopádu spadajícího do moře.

Autorka článku: Tereza Čechová, Skandinávský dům

Poznámka: Přímé citace pocházejí z článku Karla Čecha vydaného v roce 1996 v cestovatelské rubrice Mladé Fronty. Faktické informace v článku byly čerpány z brožur „Faerští ptáci“ a „Túry po Faerách“, které jsou (spolu s dalšími) k dostání v informačních centrech a hotelech v mnoha jazycích včetně angličtiny a němčiny.