Líbí se mi pražské periférie – rozhovor s estonským fotografem Paco Ulmanem

V Týnské literární kavárně probíhá od 16. dubna do 10. května výstava estonského fotografa Paco Ulmana s názvem Untitled. Urbánní tématika opuštěných budov, netradiční spojení mraku a uzavřeného prostoru, to vše mají možnost příznivci moderní fotografie na výstavě zhlédnout. Co o svém díle říká sám autor, se dozvíte v našem rozhovoru.

Co vás inspirovalo k vytvoření těchto fotografií?

Musím říct, že ani nevím. Měl jsem určitou vizi, věděl jsem, co chci a pak už jsem to jen udělal. Chtěl jsem, aby to bylo něco efektního, něco, co člověka přitáhne hned na první pohled. Někdy musí člověk hledat nějaký zajímavý obraz, ale já už ho měl. Byla to vize, sen. Naaranžovat ten mrak však bylo dost složité. Nikdy neměl ten správný tvar a správnou konzistenci. Nedalo se to pořádně kontrolovat, a tak jsem musel prostě experimentovat.

Na zde vystavených fotografiích můžeme vidět zajímavou kombinaci dvou zdánlivě nesourodých prvků. Co vás přivedlo na myšlenku zkombinovat mrak a uzavřený prostor budovy?

Až do 19. století byly jasné hranice mezi tím, co je uvnitř a co je venku. V 20. století se to však změnilo, architektura smazala hranice mezi těmito dvěma pojmy a začala být víc hravá. Tohle je taky hra. Něco, co tradičně patří ven, je zde uvnitř.

Jakou techniku jste používal při fotografování? Mám na mysli především ty mraky.

Jak už jsem říkal, hodně jsem experimentoval, používal jsem třeba dýmovnice. Dým jsem se pak snažil vymodelovat do potřebného tvaru. Sám bych to ale nezvládl, potřeboval jsem na to asistenta. Představu o konkrétní podobě mraku už jsem měl, ale otázku světla jsem musel řešit až na místě.

Měl jste již příležitost se projít po Praze? Našel jste zde třeba inspiraci pro své další projekty?

Praha je velmi krásné město, ale pro svoji práci mám raději okraje města, periférie, ne centrum. Čím dál jste od centra, tím je to zajímavější. Topograficky je Praha mnohem rozmanitější než Tallinn, kde máme jeden kopec a víc nic. Tady je terén mnohem členitější.

Myslíte, že život na perifériích je reálnější?

Ano. Pro mě je pražské centrum příliš krásné. Malé uličky, řeka atd. jsou nádherné, ale já raději fotím obyčejný každodenní život. Navštívil jsem zde jednu galerii, kde byly vystaveny černobílé fotografie z centra New Yorku. To bylo tak nudné! Byly tam všechny ty typické věci, které vidíte v cestovních kancelářích. Chtějí vám vnutit určitý obrázek města, to, jak ho máte vnímat. Já si chci ale udělat svůj vlastní obrázek!

Pracujete teď na nějakých dalších projektech?

Ano. Jeden bude tematicky zaměřen na estonskou krajinu, druhý na estonské zvyky spojené s oslavou letního slunovratu. Většinou dělám v urbánním prostředí, takže tohle bude, co se týče krajiny, moje premiéra.


Autoři textu: Lukáš Košner, Adéla Šímová, Skandinávský dům