Robert Novotný: Høeg neopakovatelným způsobem pojmenovává podmínky naší existence na tomhle světě.

Robert Novotný překládá především z dánštiny a je podepsán téměř pod všemi překlady knih Petera Høega do češtiny. Jak se mu Høegovy romány překládají a jaký k nim má vztah?

 

Peter Høeg kontakt se čtenáři příliš nevyhledává a drží se v ústraní, na Týden dánské literatury do Prahy se však rozhodl přijet. S jakými pocity autorovu návštěvu očekáváte?

RN: Na jeho návštěvu se těším a zároveň jí hledím vstříc s jakýmsi napětím, protože nevím, co od ní čekat, a nedokážu si představit, jak to bude probíhat. Vzhledem k tomu, že se drží v ústraní, kolují o něm a o jeho životě nejrůznější historky, které si mnohdy odporují, jako by se týkaly několika různých, diametrálně odlišných lidí.

 

Jaké bylo vaše první setkání s Høegovými knihami?

RN: Jako první se mi do rukou dostal Cit slečny Smilly pro sníh. Zřejmě mi o knize někdy v roce 1993 či 1994 řekl nějaký dánský známý – podrobnosti už si opravdu nepamatuji. V každém případě mi na podzim 1994 jeden kolega a kamarád řekl, abych s ní šel do Arga, a tak jsem tam šel.

 

Máte možnost ovlivnit, které Høegovy tituly nakladatelství Argo vydává? V českém překladu se například neobjevil román Žena a opičák…

RN: Moje ovlivňování začalo a skončilo Citem slečny Smilly pro sníh. To proběhlo velice snadno a od té doby už to jde samo od sebe. Argo i já živíme v sobě ambici, aby jeho dílo bylo přeložené celé, takže snad dojde i na Ženu a opičáka. Zatím na to jaksi nebyl čas.

 

Která z Høegových knih je vám osobně nejbližší?

RN: Nejbližší je mi Cit slečny Smilly pro sníh. Vedle strhujícího příběhu vyprávěného jedinečnou hrdinkou jsou v téhle knize hojná zlatá zrnka v podobě hlášek / výroků / průpovídek / poznámek / postulátů (nechť si tomu každý říká, jak chce), jež neopakovatelným způsobem pojmenovávají podmínky naší existence na tomhle světě.

 

Cit slečny Smilly pro sníh a Příběhy jedné noci vyšly nedávno v druhém vydání. Revidoval jste při této příležitosti své překlady?

RN: Ano, revidoval, a jsem nesmírně vděčný za to, že mi nakladatelství Argo tuhle možnost dalo.

 

Jakou roli hraje Høegova tvorba ve vašem překladatelském díle?

RN: Jeho tvorba hraje v mé překladatelské práci roli zásadní, co se počtu titulů i objemu času týče. Kdybych chtěl obecenstvo trápit a kdybych na druhou stranu trpěl potřebnou dávkou mentálního masochismu, mohl bych o obtížích s překládáním jeho knih vyprávět docela dlouho. Jeho knihy mě hluboce oslovují; jinak bych je překládat nemohl.

Jediným českým překladem Høega, pod kterým nejste podepsán, je Tichá dívka. (Knihu překládala Helena Březinová.) Jak k tomu došlo?

RN: Peter Høeg kdysi v jednom rozhovoru řekl, že když dopíše knihu, potřebuje pak několik měsíců na to, aby ji ze sebe, ze svého organismu dostal ven, a po tuto dobu na další knize pracovat nemůže. Totéž podle mých zkušeností platí i pro knihy překládané. Na podzim 2007 jsem dokončil překlad jeho  románu Až nadejde čas a nakladatelství chtělo, abych se hned pustil do Tiché dívky, aby mohla vyjít do nejdřív. Neměl jsem tehdy čas, a hlavně jsem na to neměl síly. Tedy za mě zaskočila Helena.

 

V čem je překládání Høegova díla specifické? S jakými výzvami jste se v tomto ohledu potýkal?

RN: Překládání jeho díla je specifické především ve dvou ohledech. První je daný jeho neobyčejným jazykem. A druhý je daný tím, že on ve svých knihách s evidentní rozkoší uvádí / jmenuje / zmiňuje / popisuje ty nejobskurnější / nejbizarnější / nejneobyčejnější věci / skutečnosti / události / fenomény, takže překladatel musí běhat po všech čertech, aby do překladu našel odpovídající české výrazy, a někdy ani ti čerti nechtějí pomoct…

 

Pamatuju si, že Představy o dvacátém století jsem objevila zhruba ve stejné době jako filmy Larse von Triera, jehož dílu se také věnujete. Poetika Høega a Triera mi možná i kvůli té časové souslednosti připadá blízká. Jak to vnímáte vy?

RN: To je jasná věc. Tihle dva skoro-vrstevníci (Høeg se narodil roku 1957, Trier roku 1956) sice jsou po lidské stránce velice rozdílní, ale spojuje (či aspoň spojoval, než Trier začal točit mezinárodní, anglicky mluvené produkce) je kritický odstup k dánským národním mýtům, na které oba hledí s výsostným, někdy až rouhačským humorem a sarkasmem.

 

Vidíte v současné dánské literatuře nějaká další velká jména?

RN: Ano, ale to tady neřeknu, aby mi někdo z kolegů nevlezl do zelí.

 

Jaká je komunita českých překladatelů z dánštiny? Je vás dostatek? Nejste přehlceni severskou krimi? A jaké mezi vámi panují vztahy?

RN: Naše komunita je milá, máme se rádi, vztahy mezi námi panují přátelské, na počet je nás asi tak akorát. Severskou (tedy v tomto případě dánskou) krimi snad přehlceni nejsme; mám pocit, že na švédské a norské scéně je situace mnohem hektičtější.

 

Na jakém překladu momentálně pracujete?

RN: Zrovna překládám Høegovu (zatím poslední) knihu, jež se v češtině bude jmenovat Susanin efekt.

 

Ptala se Ema Stašová. Úvodní foto: Jan Tichý