Vánoce v severských zemích

Vánoce patří k největším a nejvýznamnějším křesťanským a občanským svátkům na celém světě i ve Skandinávii. Během nich se připomíná narození Ježíše Krista. Tradiční zvyky už ale většina Seveřanů, i když jsou věřící, striktně nedodržuje. Náboženský obsah svátků doplňuje prozaičtější náplň spojená spíše s odpočinkem, posezením s přáteli a rodinou a zimními sporty i navzdory faktu, že dlouhé tmavé dny v severní Evropě příliš nepřejí pobytům venku. O Vánocích severně od polárního kruhu vrcholí období polární noci, neboť 21./22. prosince nastává zimní slunovrat a po něm se zase pomalu začíná prodlužovat den. V některých oblastech si s nedostatkem světla, zejména pro tolik oblíbené lyžování, poradili: běžkařské tratě i sjezdovky jsou tam uměle osvětleny.

Tradiční vánoční výzdoba zahrnuje jak severské motivy – sněhové vločky, soby, losy, skřítky – tak i jinde obvyklé vánoční stromečky, které hlavně v Norsku poněkud překvapivě zdobí i drobné státní vlaječky, dále betlémy, adventní věnce, rostlinu vánoční hvězdu, perníkové a marcipánové ozdoby a andělíčky. Nedostatek světla Seveřané kompenzují velkým množstvím svíček a lucerniček, které v zimních měsících – a na Vánoce obzvlášť – rozsvěcují.

Sámové, původní obyvatelé severní Skandinávie a Ruska, které dnes najdeme především na severu Norska, Švédska, Finska a Ruska, spojovali dobu, v níž my slavíme Vánoce, hlavně s přírodními úkazy a efekty, které přináší pohyb Země vůči Slunci. V období Vánoc tedy oslavovali zimní slunovrat a těšili se, že nadvláda zimy a tmy bude postupně vystřídána teplejším jarem a návratem Slunce nad obzor.

V Pobaltí je pro oslavu Vánoc typické propojení moderního pojetí svátků se starými pohanskými tradicemi oslav zimního slunovratu. V období, kdy byly pobaltské státy součástí Sovětského svazu, byla protlačována všeobecná rusifikace všech tří tamních národů, která se nevyhnula ani Vánocům. Oslavy a tradice byly omezovány tak, aby lépe odpovídaly ruským pravoslavným zvykům. V současné době už ale každý opět slaví Vánoce tak, jak je mu to blízké.

 

Vánočním svátkům předchází čtyřtýdenní období adventu, během nějž se každou adventní neděli zapaluje jedna svíčka na adventním věnci. Kromě toho připadá na 13. prosince svátek svaté Lucie, který je velmi oblíbený v Dánsku (společně s ním i v Grónsku), Finsku, Norsku a ve Švédsku. Celý vánoční čas, do něhož se zahrnují i silvestrovské oslavy, je završen 6. ledna na Tři krále, v případě Švédska a částí Norska a Finska až 13. ledna na svátek svatého Knuta.

 

Vánoční svátky se na severu Evropy slaví stejně jako u nás v tyto dny:

24. prosince: Štědrý den/večer
25. prosince: První svátek vánoční, Boží hod vánoční
26. prosince: Druhý svátek vánoční, svátek svatého Štěpána

 

Vánoce se řeknou dánsky, švédsky a norsky jul (v bokmålu; v nynorsku může být i jol),
faersky a islandsky jól,
finsky joulu,
grónsky juulli,
sámsky juovllat,
estonsky jõulud,
litevsky Kalėdos a
lotyšsky Ziemassvētki.

 

Hlavní období dánských vánočních svátků začíná večer 23. prosince, který Dánové nazývají malým Štědrým večerem (lillejuleaften). V tento den se v rodinném kruhu zdobí vánoční stromek (juletræ), peče kachna na štědrovečerní večeři či se jí rýžová kaše (risengrød). Kromě toho se rovněž často zpívají koledy, například známá Det kimer nu til julefest, či hraje tzv. balíčková hra (pakkeleg), kdy každý ze zúčastněných přinese několik balíčků s malými dárky. Ty se pak podle hodů kostkou rozdělují mezi hráče a po jejich rozdělení se podle stejného principu také ostatním hráčům kradou, a to až do vypršení předem stanoveného časového limitu. V době adventu se odehrávají nesčetná vánoční posezení (julehygge), během nichž se poslouchají koledy a vyrábí typická dánská papírová vánoční srdíčka (julehjerte; na obr.). Srdíčka se splétají z papírů dvou barev (tradičně bílé a červené), které jsou nastříhané na proužky a po spletení vytvářejí barevnou šachovnici. Návod na výrobu srdíčka najdete např. v tomto videu. Během adventu zdobí mnoho míst, od školek a škol až po univerzity, kavárny, obchody a nejednu domácnost. Dalším specifikem moderních dánských Vánoc jsou televizní adventní kalendáře (julekalender). Jedná se o 24dílný rodinný seriál s vánoční tematikou, který se vysílá od 1. prosince až do Štědrého dne. Ne každý rok se točí seriál nový, ty nejoblíbenější, dnes už téměř klasické (především Nissebanden, příběhy ze života vánočních skřítků) vysílala dánská televize po několika letech znovu. Letošní kalendář, Julestjerner (Vánoční hvězdy), má ovšem letos premiéru. Na stránkách dánské televizní stanice Dansk radio jej můžete sledovat online. Svátky pak pokračují 24. prosince Štědrým večerem (juleaften), 25. prvním svátkem vánočním (1. juledag) a 26. druhým svátkem vánočním (2. juledag).

Oslavy Vánoc na Faerských ostrovech rovněž probíhají především o Štědrém večeru (jólaaftan) 24. prosince a dále pokračují 25. prvním svátkem vánočním (jóladagur) a 26. druhým svátkem vánočním (2. jóladagur). Zvyk zdobit vánoční stromeček (jólatræ) se k Faeřanům dostal z Dánska na konci 19. století. U stromečku se schází rodina a zpívá koledy (jólasangir) a tančí tance (jóladansur).

Grónsku začínají přípravy na Vánoce v době adventu. Během něj se ještě 13. prosince také slaví svátek sv. Lucie a 21. prosince zimní slunovrat (Ullukinnersiorfik). Oslavy Vánoc přišly do Grónska na začátku 18. století společně s křesťanskými misionáři. Samozřejmostí je bohatá světelná výzdoba v domácnostech, obchodech i na veřejných prostranstvích. K vánočním dekoracím neodmyslitelně patří svíčky a záplavy červeno-oranžových vánočních hvězdiček (na obr.), které jsou vidět ve všech oknech jak v domovech, tak veřejných institucích. Každá obec většinou zdobí společný vánoční stromek (orpik, orpiliaq), jehož tradice do Grónska přišla v 19. století. Stojí na vyvýšeném místě tak, aby se z něj mohli těšit všichni tamní obyvatelé. Stromek je často dárek od spřáteleného dánského města a rozsvěcuje se většinou první adventní neděli. Pořízení vlastního vánočního stromečku není zas taková samozřejmost – kvůli klimatickým podmínkám se totiž musejí do Grónska dovážet a ne každý si takový „luxus“ může dovolit. Pokud už ale stromek v domácnosti mají, zdobí ho zpravidla 23. prosince, a to jak skleněnými ozdobami a grónskými vlaječkami, tak drobnými dárky. Říká se, že „Vánoční muž“ (juulimaaq, juullip-inua) žije v Grónsku v Spraglebugten v blízkosti městečka Uummannaq na západním pobřeží Grónska. Saně mu podle Gróňanů netahají sobi, ale psi. Dopisy, které děti Vánočnímu muži napíšou, se shromažďují na poště v Nuuku, kde na ně odpovídají její zaměstnanci. Vánoční atmosféra a dekorace by měly vydržet až do Tří králů (kunngit pingasut ulluat). Hlavními dny Vánoc jsou 24. prosince Štědrý večer (Juulliaraq), 25. první svátek vánoční (Juullip ullua) a 26. druhý svátek vánoční (Juullip-aappaa).

Také finské Vánoce jsou časem, kdy se rodina schází a těší se ze společně strávených chvil. Děti již 1. prosince začínají počítat dny do Štědrého večera otevřením prvního políčka adventního kalendáře (joulukalenteri; na obr.), který ale většinou neobsahuje čokoládu. Dospělí každou neděli postupně zapalují svíčky na adventním věnci. Před Vánoci se Finové scházejí na mnohých bouřlivých podnikových večírcích a společných oslavách s přáteli, nazývaných Pikkujoulu, Malé Vánoce. Samotné vánoční svátky začínají 24. prosince takzvaným Jouluaatto, dnem, který je také považován za hlavní den oslav. Následný Boží hod (Joulupäivä) 25. prosince spolu s druhým svátkem vánočním (Tapaninpäivä) 26. prosince jsou státními svátky a stejně jako v ostatních zemích končí Vánoce až 6. ledna na Tři krále (Loppiainen). Mezitím však Finové stihnou bouřlivě oslavit ještě konec starého roku a příchod nového (Uudenvuodenaatto) 31. prosince.

I na Islandu jsou Vánoce svátky klidu a míru, které by měl každý trávit se svou rodinou. Dny volna a oslavy začínají 24. prosince Štědrým dnem (aðfangadagur) a pokračují 25. prvním svátkem vánočním (jóladagur) a 26. druhým svátkem vánočním (annar í jólum) až do Tří králů (þrettándinn) 6. ledna. Vlastním svátkům ovšem předchází adventní čas spojený s vánočními přípravami, jež jsou stejně důležité a pro hladký průběh vánočních svátků nezbytné, a Den svatého Þorláka 23. prosince, kdy se zdobí vánoční stromek. V žádné domácnosti nesmí s první adventní nedělí chybět věnec se čtyřmi svíčkami, případně trojúhelníkový svícen v okně. Samozřejmostí je důkladný úklid domu, vánoční výzdoba v podobě světelných řetězů a dekorací uvnitř i venku nebo pečení vánočního cukroví. Typickou islandskou specialitou je laufabrauð – smažený pamlsek v podobě tenkých placiček s dekorativním vzorem. Islanďané jsou rovněž proslulí posíláním vánočních přání a pohlednic. Na Islandu nemají jednoho Ježíška, ale rovnou třináct. Tito vánoční skřítkové, jólasveinar, jsou potomky obryně Grýly a jejího muže Leppalúðiho a přesně 12. prosince se jeden po druhém vydávají do města. Původně se jednalo o zlé skřítky, kteří kradli a vyváděli lidem kdejakou neplechu, nyní přinášejí drobné dárky dětem – pokud ovšem byly hodné a nezapomněly si dát za okno svoji nejlepší botu. Den po Vánocích se první příchozí skřítek vrací zpátky domů do hor a postupně ho následují i jeho sourozenci, až 6. ledna odejde celá třináctka. Jednotlivé skřítky a jejich schopnosti najdete v tomto přehledu. Islanďanům přidělává na Vánoce starosti Vánoční kočka (Jólakötturinn; na obr.). Říká se, že každý z rodiny musí mít o vánočních svátcích alespoň jeden nový kousek oblečení, jinak ho Vánoční kočka sežere.

Vánoční svátky v Norsku začínají první adventní nedělí. Lidé si pořizují adventní věnec, na kterém zapálí každou adventní neděli novou svíčku. Hlavní dny norských Vánoc začínají stejně jako u Dánů večer 23. prosince tzv. malým Štědrým večerem (lille julaften), kdy se zdobí vánoční stromek (juletre). Nejtypičtější norskou vánoční ozdobou na stromečku jsou pro nás trochu překvapivě drobné norské vlaječky (na obr.). Nejdůležitějšími dny Vánoc jsou potom 24. prosince Štědrý večer (julaften), 25. první svátek vánoční (juledagen) a 26. druhý svátek vánoční (andre juledag). Mezi 27. a 31. prosincem následuje období zvané romjul, 31. prosince (nyttårsaften) a 1. ledna (nyttårsdag) probíhají oslavy konce roku starého a začátku toho nového a celý vánoční čas je završen 6. ledna na Tři krále. Specifickými norskými vánočními ozdobami jsou v zahrádkách stojící slamění kozlové (julebukk). V Norsku se zpívá řada obecně známých koled, nicméně každý Nor si Vánoce spojí především s písněmi Jeg er så glad hver julekveld (Jsem tak šťasten vždy o Štědrém večeru), Et barn er født i Bethlehem (V Betlémě se narodilo děťátko) a På låven sitter nissen med sin julegrøt (Ve stodole sedí skřítek s vánoční kaší). Ve firmách se pořádají v období Vánoc vánoční večírky (julebord). Každý rok musí pronést několik lidí i vánoční proslov (juletale). K typickým televizním pořadům, bez kterých si Norové nedokážou vánoční svátky představit, patří československá pohádka Tři oříšky pro Popelku (Tre nøtter til Askepott). Poprvé se v Norsku vysílala v lednu 1975. Zážitek z pohádky může trochu kazit fakt, že všechny postavy jsou namluveny jediným hlasem, jenž patřil norskému herci Knutu Risanovi. I tak ale Norové Popelčin příběh milují.

I když je ve Švédsku, alespoň oficiálně, většina lidí věřících, již od 19. století mají Vánoce pro většinu Švédů spíše kulturní než náboženský význam. Podobně jako i v jiných částech světa také ve Švédsku jsou s příchodem adventu Vánoce v plném proudu – v práci se bujaře slaví na vánočních večírcích, v restauracích se podávají tradiční vánoční pokrmy a centra švédských měst jsou zaplněna vánočními trhy, na které se sjíždějí i turisté ze sousedních států. Symbolem švédských Vánoc je slaměný kozel (julbock), který zdobí domácnosti i veřejná místa. Ve městě Gävle se o první adventní neděli od roku 1966 staví speciální kozel – Gävlebocken (na obr.). Je výjimečný svou velikostí, obvykle má kolem 15 metrů a váží několik set kilogramů. Roku 1985 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů. S kozlem se pojí zajímavá „tradice“: měl by zůstat na náměstí stát až do oficiálního odstranění na konci svátků, ale takové množství slámy pohromadě je natolik lákavé, že se různé skupinky záškodníků snaží sochu v době, kdy na náměstí stojí, zapálit nebo jinak poškodit. Toho, komu se kozel podaří zapálit, čeká sláva a obdiv, ale i poměrně vysoká pokuta. Sázkové kanceláře každý rok vypisují kurz na to, jak dlouho kozel na náměstí vydrží a zdali se vůbec (navzdory impregnacím a hlídkám) někomu podaří zapálit ho. Každoroční osud gävleského vánočního kozla můžete vidět v tomto přehledu. Letošní kozel to už „má za sebou“. Shořel 21. prosince těsně před půlnocí. Stejně jako i v Česku, ten nejdůležitější vánoční svátek ve Švédsku připadá na 24. prosince (julafton), kdy se nadělují dárky. Pak následuje 25. první svátek vánoční (juldagen) a 26. druhý svátek vánoční (annandag jul). Ovšem ve Švédsku trvají Vánoce déle, než je ve většině zemí světa obvyklé. 13. ledna, tedy na svátek svatého Knuta (tjugondag Knut), se slavnostně odstrojí vánoční stromek (julgran), což je doprovázeno i hrami a tanci, a následně se vyhodí oknem ven. Tímto zvykem ve Švédsku končí vánoční svátky.

Sámské vánoční zvyky jsou různé a hodně závisí na tom, kde a jak Sámové žijí – zda stále dodržují víceméně tradiční způsob života na severu Skandinávie, nebo patří mezi moderní Sámy, kteří bydlí ve městech. Ve vánočních tradicích se mísí velmi staré předkřesťanské zvyky s novějšími. Sámové byli christianizováni až v průběhu 17. až 19. století, a tak jsou u nich staré pohanské tradice a rituály silně zakořeněny. Sámové dodržující tradiční způsob života na Vánoce uklízeli ve svém stanu lávvu a v jeho okolí. Věřili totiž, že kolem jejich příbytků bude se spřežením projíždět zlé stvoření podobné norským trollům jménem Stallo (na obr.), které do pytle chytá malé děti. Pokud bude doma uklizeno, nic ho v cestě nezdrží, a on tak nebude mít důvod zastavit se a dělat nepořádek v osadě. Kvůli Stallovi se také na kraj osady dávalo vědro s vodou, aby se zvířata z jeho spřežení (zapřaženy měl různé živočichy) napila mimo obydlenou oblast a Stallo neměl důvod zajíždět až k lidem. V pozdějších dobách se postava Stalla rozdvojila na hodného a zlého. Z hodného se stal sámský Ježíšek, dnes v některých oblastech nazývaný juovllastallu, který 24. prosince (juovlaruohta) objíždí obydlí a roznáší dárky (juovlaskeaŋka).

V estonských vánočních zvycích se odráží křesťanská a stará pohanská tradice. Vánoce pro Estonce začínají už dnem zimního slunovratu na 21. prosince, přičemž nejvýznamnějším dnem Vánoc je 24. Štědrý den (jõululaupäev). Státní svátek a s ním spojený klid v kruhu rodinném trvá přes první svátek vánoční (esimene jõulupüha) 25. a druhý svátek vánoční (teine jõulupüha) 26. do 27. prosince. K prastarým estonským obyčejům, tkvícím kořeny v době předkřesťanské, patřilo vystýlání příbytku slámou – k velké radosti dětí, jimž sláma sloužila na hraní. Novodobým vánočním zvykem Estonců je zhotovování vánočních věnců. V éře Sovětského svazu byl vyvíjen nátlak na všeobecnou rusifikaci Estonců, která se nevyhnula ani Vánocům – státní svátek byl redukován pouze na přelom nového roku, aby oslavy lépe odpovídaly ruským pravoslavným obyčejům. Estonci snaze potlačit jejich tradice hrdinně vzdorovali, zajímavé nicméně je, že novodobému komerčnímu tlaku postavičky Santy Clause podlehli poměrně snadno. Podobně jako jinde v Evropě doprovází i estonské Vánoce všudypřítomné vánoční stromky. Přestože jehličnany Estonsko dvakrát neoplývá, na Vánoce spolu s vánočními trhy zaplňují řadu náměstí, včetně toho nejproslulejšího Radničního na tallinském Starém Městě, elektrickými světly opentlené jedle a borovice.

Litevské Vánoce také kombinují pohanské, křesťanské a moderní prvky. V dřívějších dobách to byla slavnost zimního slunovratu a konce starého roku, křesťanství přidalo oslavu Ježíšova narození a moderní doba udělala z Vánoc dobu odpočinku a trávení času v kruhu rodinném. Pokud nějaký člen rodiny žil daleko od domova, vždy se snažil dostat se na Vánoce domů, aby je mohl strávit s příbuznými. Ke starým litevským vánočním tradicím patřil velký úklid, zpívání koled a průvod koledníků v maskách, kteří žehnali zdraví, štěstí, plodnost a úrodu a odháněli všechno zlé. Průvod doprovázely hody v podobě zabijačky, které většinou trvaly až do Tří králů (Trys karaliai). Jedním z modernějších zvyků je zdobení vánočního stromku (Kalėdų eglutė). Typickými ozdobami jsou figurky a dekorace ze slámy a papíru, které doplňují světélka, řetězy, andělíčci, zvonečky a další. Hlavními dny litevských Vánoc jsou 24. prosince Štědrý den (Kūčios), 25. první svátek vánoční (Kalėdos) a 26. druhý svátek vánoční (Antroji Kalėdų diena).

Vánoce v Lotyšsku byly v minulosti především svátkem zimního slunovratu. Stejně jako ostatní lotyšské svátky i Vánoce byly spojeny s mnoha pohanskými zvyky a velkou hostinou. Vánoční rituály měly za úkol zajistit hlavně zdraví všem v hospodářství včetně dobytka, zabezpečit úrodu nadcházející rok a zahnat zlé síly. Nejznámější tradicí v den slunovratu, která se hlavně na venkově dodržuje dodnes, je podobně jako v Litvě průvod přestrojených koledníků (ķekatas, budēļi, čigāni, kaladnieki; název má mnoho regionálních variant; na obr.). Za hlučného zpěvu a tance obcházejí stavení a přejí štěstí a zdraví. Ten, kdo jde v jejich čele, má navíc metličku, které je přisuzována kouzelná moc. Vyšlehává s ní hospodáře, aby byl pohostinnější, a ostatní obyvatele domu, aby odehnal neštěstí a smrt. Maškarní průvod s sebou na provaze vleče kládu, která z domů vytahuje starosti. Večer na konci obchůzky, který se podle toho jmenuje „Večer klády“ (Bluķa vakars), se kláda spálí a s ní shoří i všechna příkoří, která by se tak v novém roce neměla opakovat. Pak se účastníci průvodu pohostí. Když jsou v dobrém rozmaru, vyvedou ještě hostiteli nějakou neplechu. Typickým jídlem, které se jim servíruje, je uvařená prasečí hlava a zabijačkové produkty. K tomu se pije pivo nebo medovina. Mezi moderní tradice, které Lotyši dodržují, patří zdobení vánočního stromku (Ziemassvētku egle). Zvyk sahá v Lotyšsku do 16. století a údajně to bylo právě na Radničním náměstí v Rize, kde se vůbec poprvé vánoční stromek objevil (podle kronik to bylo v roce 1510). Lotyši většinou zdobí smrk, ale může to být i jiný jehličnan. Na větve se věší ozdoby z přírodního materiálu (ze slámy, peříček, sušeného ovoce apod.) a světélka nebo svíčky. Na špičku se dává anděl nebo hvězda. Hlavními dny lotyšských nepravoslavných Vánoc jsou 24. prosince Štědrý den (Ziemassvētku vakars), 25. první svátek vánoční (Pirmie Ziemassvētki) a 26. druhý svátek vánoční (Otrie Ziemassvētki). Početná rusky mluvící menšina v Lotyšsku slaví Vánoce většinou podle pravoslavných tradic až na začátku ledna.

 

Autoři článku: Iva Doušová, Lucie Chánová, Martina Kašparová, Lukáš Košner, Jana Michalíková, Ema Stašová a Adéla Šímová, Skandinávský dům
Obrázky – zdroj: blogspot.com, digibib.no, epadomi.lv, fetskolene.no, flickr.com, julestads.dk, panoramio.com, reykjavik.is, typepad.com, visitnorway.com, wordpress.com