Eila Hiltunen

Ve čtvrtek 22. listopadu si připomínáme narození nejslavnější finské sochařky druhé poloviny 20. století Eily Hiltunen (1922–2003), autorky památníku skladatele Jeana Sibelia “Nehrající varhany”, který se stal symbolem moderních Helsinek i jednou z turisticky nejnavštěvovanějších a nejobdivovanějších pamětihodností finské metropole.

Sochařka se narodila v karelském městě Sortavala u Ladožského jezera, jež se po druhé světové válce octlo na ruské (respektive sovětské) straně hranice. Studovala na dívčím lyceu v Helsinkách a později na Finské akademii výtvarného umění Ateneum mimo jiné pod vedením uznávané malířky jménem Aale Hakava (1909–1995). Od konce 40. let se účastnila řady mezinárodních uměleckých seminářů a sympozií. Svou první výstavu představila roku 1950 v Helsinkách a o dva roky později v Kodani.

V mládí tvořila Eila Hiltunen především z bronzu a mramoru, později se ale přiklonila zejména k oceli a mědi a její oblíbenou technikou se stalo sváření velkých plastik. Jejím bezpochyby nejznámnějším dílem je zmíněný Sibeliův památník (Sibelius-monumentti, 1967) v helsinské čtvrt Töölö. Mohutné ocelové sloupce skulptrury jsou svařeny do bloku nehrajících varhan, které působí na diváka stejně monumentálně jako Sibeliova hudba na posluchače. Žulová skála vytváří pevný a neochvějný základ pro mohutný symfonický rozlet masivní, ale přesto lehce působící oceli, tvárné améby uměleckého prožitku. Z různých pohledů se sochařská masa proměňuje, rozpíná a stahuje, nabízí průhledy, které se rázem zacelují. Je jen na divákovi jaký rytmus a takt obcházení sochařského díla zvolí. Působivé jsou zejména pohledy zespod, odkud kružnice tubusů rámují nespoutané a neustále se měnící nebe. Ze strany pak sleduje varhany a jejich účinek na okouzlené návštěvníky skladatelův obličej. Ne nadarmo se soutěžní návrh autorky na tento památník nazýval Passio musicae – Vášeň hudby.

Kromě Helsinek zdobí díla Eily Hiltunen i další finská města. V Tampere nalezneme fontánu nazvanou Pod vodou (Veden alla, 1960), v západofinském Pori pak sochu Polyfonia (1984). Za dalšími plastikami na veřejných místech bychom museli do Berlína, Říma, New Yorku a Montrealu, ale také Teheránu či saudskoarabské Džiddy. Fotografie autorčiných soch i další informace o této výjimečné osobnosti finského umění naleznete mj. na anglickojazyčných webových stránkách eilahiltunen.net.

 

 

 

 

Autor článku a obrázků: Michal Švec, Skandinávský dům