Den estonského odboje

Den odboje (estonsky vastupanuvõitluse päev), vyhlášený estonskou vládou roku 2007, připomíná rok 1944 a statečnou, avšak na mnoho let marnou snahu Estonců o znovunastolení nezávislosti republiky. Když se v září 1944 ze země začala stahovat okupantská nacistická vojska, zformovala se v Estonsku bleskově nová svobodná vláda, jejímž hlavním úkolem bylo zabránit opětovnému obsazení státu sovětskou armádou. Vláda vznikla 18. září 1944 a jejím předsedou byl Otto Tief, který vydal deklaraci o nezávislosti republiky.

Hranice přijela strážit estonská odbojová legie, která do té doby působila při finské armádě, na hradní věži Pikk Herman byla znovu vztyčena národní vlajka a vláda doufala, že svým vlasteneckým bojem proti sovětské přesile získá podporu západních Spojenců. Marně. 22. září 1944 sovětská vojska obsadila Tallinn (v rozmezí druhé světové války již podruhé) a svobodná vláda byla nucena uprchnout do Stockholmu, kde působila až do roku 1992. Přestože se předsedovi vlády Tiefovi nepodařilo udržet nezávislost země déle než čtyři dny, v dějinách svobodného Estonska tento krátký zlom představuje symbolickou událost, na niž o několik desetiletí později navázala novodobá estonská historie. Po příchodu sovětských vojsk strávil Otto Tief deset let v gulagu na Sibiři, poté byl ve vyhnanství na Ukrajině a do své domoviny se již nikdy nesměl vrátit. Roku 1976 zemřel v Lotyšsku a jeho ostatky byly do Estonska převezeny až v roce 1993. Pro estonský národ se stal synonymem hrdiny, který statečně bojuje za svou vlast, i bez valné naděje na úspěch.

 

Autorka článku: Ema Stašová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: uudised.err.ee