31. 12. – Silvestr / 1. 1. – Nový rok

Silvestr, tedy poslední den roku slavený 31. prosince, se ve Skandinávii a Pobaltí slaví podobným způsobem jako v jiných částech západní civilizace. Na oslavách nechybí alkohol, ohňostroje, všeobecné veselí a zábava, novoroční předsevzetí a dobré jídlo. Lidé se loučí se starým rokem a vítají rok nový. Oslavy se většinou protáhnou až do časných ranních hodin 1. ledna, u něhož je v kalendáři napsáno Nový rok. Silvestrovské oslavy přitom mnohde plynule navazují na vánoční svátky.

 

Dánové slaví Silvestr (nytårsaften) podobně jako zbytek západního světa. Tedy především pitím alkoholu a odpalováním ohňostrojů. Ještě než okolo roku 1900 začala nejdříve šlechta, později i ostatní lidé, ohňostroje používat, bylo zvykem, že myslivci a vojáci stříleli na počest Nového roku do vzduchu. Obyčejní lidé házeli hrnky a jiné keramické výrobky na dveře, aby hlukem demonstrovali svoje bujaré veselí. V některých částech Dánska a v severním Německu vyrážejí na Silvestra děti namalované a v kostýmech do města, zpívají a hrají na lidový hudební nástroj připomínající buben. Tomuto zvyku se podle tohoto nástroje dánsky říká rummelpot (na obr.). Cílem dětí je si svým zpěvem a hraním vykoledovat dobroty od lidí, které navštíví. Co se jídla týče, soupeří spolu dvě tradice. Podle zvyku pocházejícího z jižního Jutska se servíruje speciálně upravený vepřový hřbet (hamborgryg) se zelím a řepou, přímořské oblasti pak tradičně preferují rybu, především tresku. Jako dezert se často podává tzv. kransekage, dort z mandlí, cukru a vaječných bílků. K oslavám nového roku rovněž neodmyslitelně patří královský novoroční projev (nytårstale). Prvním králem, který měl novoroční řeč k celému Dánsku, byl Kristián X. roku 1941, kdy jeho řeč vysílalo rádio. Od roku 1958 až do dnešních dní vysílá královský novoroční projev, zakončený modlitbou Gud bevare Danmark (Bůh ochraňuj Dánsko) dánská televize. Nový rok (nytårsdag) začíná v Dánsku odbitím půlnoci na kodaňských radničních hodinách, které se poprvé rozezněly v noci na 1. ledna roku 1900.

Na Faerských ostrovech se na Silvestra (nýggjársaftan) loučí se starým rokem tradičními ohňostroji. Oslavy, na něž se scházejí lidé z okolí a pak tancují a společně se baví, pokračují do brzkých ranních hodin Nového roku (nýggjársdagur).

Oslavy Silvestra (ukiutoqaq) v Grónsku jsou poměrně tradiční, tedy podobně jako v jiných severských zemích ve znamení zábavy a alkoholu. Zvláštností ovšem je, že silvestrovská půlnoc se v Grónsku slaví dvakrát. Poprvé v osm hodin večer, kdy půlnoc vzhledem k časovému posunu nastává v Dánsku, a podruhé normálně o půlnoci, kdy přichází Nový rok (ukiortaap ullua) i do Grónska.

Také Finové se na Silvestra (Uudenvuodenaatto) loučí se starým rokem a 1. ledna (Uudenvuodenpäivä) vítají rok nový. K silvestrovským oslavám patří alkohol, saunování, ohňostroje, novoroční předsevzetí, předpovídání počasí pro nový rok a další věštby, které provázejí lití olova. Typickým jídlem jsou párky nebo klobásy s bramborovým salátem (na obr.). Finové slaví Silvestr buď doma s přáteli, nebo v restauracích, kde bývá silvestrovský program. Honosnější oslavy probíhají v opeře a divadlech, kde na návštěvníky čeká také kulturní zážitek. Na Nový rok dávají v televizi a rádiu tradiční projev prezidenta (uudenvuodenpuhe), který pronáší ve finštině i švédštině, a lidé také sledují novoroční koncert z Vídně. Vůbec poprvé byl novoroční projev přenášen 1. ledna 1935, kdy prezident Pehr Evind Svinhufvud promlouval z rádia. Prvním televizním novoročním projevem byla řeč Urha Kekkonena na Nový rok 1958.

Na Islandu probíhá loučení se starým rokem ve velkém stylu. Poslední den starého roku (gamlársdagur) je zasvěcen bujarým večírkům a nezřízenému popíjení alkoholu. Oslavy zpravidla začínají slavnostní večeří v rodinném kruhu. Přibližně v tu samou dobu má islandská předsedkyně vlády svůj každoroční projev v televizi a rozhlasu. Po večeři se Islanďané vydají k nejbližší vatře (brenna; na obr.), jež je zapalována v každém městě po celé zemi. Většina slavících se pak krátce po desáté vrací domů, aby zhlédla dnes již tradiční televizní komedii s názvem Áramótaskaupið, kterou vysílá islandská státní televize Sjónvarpið už od počátků svého vysílání v roce 1966. Tento satirický pořad je u místních nezvykle populární a strefuje se do známých politiků, podnikatelů a událostí uplynulého roku. Přesně o půlnoci ozáří nebe nad Islandem pestrobarevný koktejl ohňostrojů, stejně jako všude jinde na světě. Poté se každý správný Islanďan odebere do nejbližšího klubu nebo baru a pokračuje v oslavách až do brzkých ranních hodin 1. ledna (nýársdagur).

Norský Silvestr (nyttårsaften) je stejně jako v jiných zemích velmi společenskou akcí. Nejčastěji někdo uspořádá večírek (nyttårsfest) doma a pozve své přátele. Další možností je silvestrovský program v restauraci. Ostatní vyrážejí ven, do barů a na náměstí. Odpočítává se blížící půlnoc, kdy se otevře šampaňské (sekt), pouští se rachejtle, sledují se ohňostroje a lidé si dávají novoroční předsevzetí (nyttårsforsett). Obvykle se jí jehněčí maso (pinnekjøtt), vepřová žebírka (ribbe) či krocan. Také norská státní televize nabízí na Silvestra bohatý program. Tradiční součástí silvestrovského vysílání je novoroční projev (nyttårstale; na obr.) norského krále, zatímco premiér norské vlády svůj projev v televizi pronáší až na Nový rok (nyttårsdag). Pro mnoho Norů je Nový rok také neodmyslitelně spjat se závodem ve skocích na lyžích v německém Garmisch-Partenkirchenu či s novoročními koncerty, velmi oblíbený je přenos koncertu z Vídně.

Švédové na rozdíl od vánočních svátků, které tráví v užším rodinném kruhu, obvykle Silvestr (nyårsafton) slaví společensky spolu se svými přáteli (nyårsfest). Pohoštění bývá trochu luxusnější, než je běžné, a od hostů se očekává slavnostní oblečení. K večeři se jí často humr, tradičním doplňkem oslav jsou bramborové lupínky, alkohol a hraní deskových her. Po odbití půlnoci se pouští rachejtle, které je možné také pouze pozorovat zpoza okna nebo z balkónu, a otvírá se šampaňské. Vteřiny do půlnoci se stejně jako v ostatních zemích odpočítávají a po půlnoci – spojené s přípitky, novoročními polibky, předsevzetími (nyårslöfte) a ohňostroji – se pokračuje v oslavách, a to obvykle hudbou a tancem. Na Nový rok (nyårsdagen) se Švédové také dívají na skoky na lyžích v Garmisch-Partenkirchenu a na vídeňský novoroční koncert, k dalším televizním tahákům pak patří film Ivanhoe vysílaný vždy 1. ledna večer na TV3.

Rovněž Sámové se na Silvestra (ođđabeaivvi ruohta) loučí se starým rokem a 1. ledna (ođđajahki) vítají rok nový.

 

V Estonsku nemohou na Silvestra (aastavahetus) vynechat tradiční saunování a také bohaté hodování: jíst by se mělo sedmkrát, devětkrát nebo dvanáctkrát za den, a to proto, aby měl konzument dost sil zvládnout ve zdraví právě začínající rok. Jeho příchod slaví Estonci buď v rodinném kruhu, anebo s přáteli. Mladí i staří vyrážejí za zábavou nejen do klubů a na diskotéky v srdci vánočními světly rozsvícených měst, ale také do divadel, manéží a koncertních hal. Koncertní hala v Tallinnu nabízí na Silvestra každoročně pestrý program, ovšem sehnat žádané lístky na toto představení není snadný úkol. V předvečer Silvestra se pořádá neméně oblíbený bál v divadle Vanemuise v Tartu. 1. ledna pak Estonci vítají Nový rok (uusaasta).

V Litvě se na Silvestra (Naujųjų metų išvakarės) připomínají staré pohanské tradice, kdy poslední den roku byl skutečným symbolem něčeho, co končilo, a Nový rok (Naujieji metai) se oproti tomu považoval za začátek nového cyklu. S tím také bylo spojeno mnoho rituálů a pověr. Lidé si ten den přáli jen to dobré, protože věřili, že první den nového roku je kouzelný a jejich přání se vyplní. Dodnes se také například říká, že kdo na Silvestra dlouho vyspává, zaspí následující rok a bude malátný a k ničemu.

Lotyšský Silvestr (Vecgada diena, Vecgada vakars nebo též Jaungada nakts) je ve znamení bouřlivých oslav, přípitků šampaňským a přání štěstí v novém roce, který i v Lotyšsku začíná 1. ledna (Jaungada diena). Dle starodávných tradic by součástí silvestrovské hostiny mělo být dvanáct chodů, jako je měsíců v roce, a každý chod by měl obsahovat určitou potravinu, jejímž snězením si konzument do nového roku zajistil přísun štěstí, peněz, lásky apod. Jednalo se například o pirožky, jež symbolizovaly teplo domova a pohodlí, jablka a fazole, které zaručovaly krásu respektive hodně dětí, hrách, jenž byl ochranou proti pláči, zelí, které přinášelo sladký život (se zelím se snědla kyselost starého roku), brusinky a ředkvičky jakožto symboly zdraví (doslova červených tváří), perníčky slibující luxus, vepřová žebra a čumák, který měl přinést štěstí a sílu, rybu, jež představovala bohatství (do peněženky se schovávaly šupiny), a bylinkový čaj s medem, který měl odehnat zlé síly. Ve východolotyšském městě Daugavpils se na Silvestra již tradičně pořádá Novoroční běh (Jaungada skrējiens; na obr.) za účasti předních lotyšských sportovců.

 

Autorky článku: Iva Doušová, Jitka Jindřišková, Martina Kašparová, Jana Michalíková a Ema Stašová, Skandinávský dům
Obrázky – zdroj: blogspot.com, icelandreview.com, latgaleslaiks.lv, lrytas.lt, nrk.no, sverigesradio.se, vimeo.com, vonstackelberghotel.com, wikipedia.org