Velikonoce v severských zemích

Chcete se dozvědět, jak se na Severu – ve Skandinávii a Pobaltí – slaví velikonoční svátky?

Velikonoce patří k největším a nejvýznamnějším křesťanským svátkům i ve Skandinávii. Během nich se připomíná smrt a zmrtvýchvstání ukřižovaného Ježíše Krista. Tradiční zvyky už ale většina Seveřanů, i když jsou věřící, nedodržuje. Náboženský obsah svátků vystřídala prozaičtější náplň spojená spíše s odpočinkem, pobytem v přírodě a radováním se z prvních jarních dní, které se na Severu den ode dne znatelně prodlužují.

Nedílnou součástí těchto svátků je i na Severu tradiční velikonoční výzdoba, v níž převládají kuřátka, jehňátka, zajíčci a vajíčka. Symbolem Velikonoc ve všech severských zemích je žlutá, neboť je barvou slunce, po kterém po dlouhé zimě touží každý Seveřan. Do žluta se ladí veškeré dekorace, žlutě se barví vajíčka, do vázy se dávají narcisy a krokusy a nikde nesmí chybět buclatá žluťoučká kuřátka. Pro dekoraci domácností se používají březové větvičky, kočičky, jarní květiny a samozřejmě malovaná velikonoční vajíčka. Pro oslavu Velikonoc v Pobaltí je naopak typické propojení moderního pojetí svátků se starými pohanskými tradicemi.

Pro Seveřany bývají Velikonoce většinou poslední možností, kdy si mohou zalyžovat, čehož také ve velkém využívají, a to hlavně v Norsku a na Islandu, kde je pracovní volno od čtvrtka do pondělí. Mnoho Norů si ale bere dovolenou i na zbytek Velikonočního týdne a vyráží s rodinou na hory. Tam se pak věnují velmi specifické norské velikonoční tradici: četbě nových detektivních románů, které už po desetiletí vycházejí právě v době velikonočních svátků, a sledování filmů s kriminální zápletkou.

V Dánsku patří mezi hlavní zvyklosti malování velikonočních vajíček a hraní velikonočních her. Oblíbenou hrou je puste fjer (foukat peří), kdy proti sobě soutěží několik dvojic, které se foukáním snaží co nejdéle udržet peří ve vzduchu. Dalším druhem zábavy je æggeløb (běh s vejci). Účastníci závodu mají za úkol co nejrychleji doběhnout do cíle se lžící v puse a přitom neupustit vejce, které mají na lžíci položené. Rulle æg (házení vajec) je hra, která vzdáleně připomíná pétanque, avšak nehraje se s kovovými koulemi, ale s vařenými vejci. Velmi populární je také gækkebrev (dopis s hádankou), posílání vystřihovánek, kdy úkolem příjemce je uhádnout, kdo je autorem vystřihovánky. Pokud úkol vyřeší, dostane za odměnu vajíčko. Na Velikonoce se v Dánsku také pečlivě připravují obchodníci, kteří dobře vědí, že k Velikonocům patří dobré jídlo a pití. Dánové se tradičně scházejí u společného oběda, který se skládá z několika chodů. Na stole nesmějí chybět pokrmy z vajec, jehněčí karbanátky, uzený losos a slaneček. Vše se zapíjí speciálním velikonočním pivem.

Ve Finsku a Švédsku se o Velikonocích malují vajíčka a připravuje výzdoba, v níž nechybí zajíčci a barevnými peříčky ozdobené březové větvičky. V některých oblastech se tam děti také převlékají za čarodějnice a obcházejí domy, kde mění nazdobené větvičky za sladkosti. V jižním Finsku se toto děje již o Květné neděli. Podobně jako v Česku i finské domácnosti jsou na Velikonoce vyzdobeny velikonočním osením. Zelenající se mísa symbolizuje přicházející jaro. Povyrostlý oves se ještě případně zdobí figurkami slepic a kuřátek.

Na Islandu představují Velikonoce pro tamní obyvatele rovněž především lákavou vidinu volných dní. Islandské supermarkety jsou už od konce února zaplaveny typickými čokoládovými velikonočními vejci (páskaegg; velikonoční kraslice, jako je známe my, na Islandu nenajdete). „Skořápka“ je vyrobená zpravidla z mléčné čokolády a ozdobená tradičními velikonočními motivy jako kuřátka nebo ovečky, a každá kraslice je navíc naplněná dalšími sladkými dobrotami a lístečkem s citátem či rčením. Vajíčka se vyrábí v sedmi různých velikostech a to, jak velké vejce se rodina svým dětem chystá koupit, je předmětem vášnivých debat už dlouho před vlastními svátky. Čím větší, tím samozřejmě lepší. Za zmínku stojí, že největší vyráběná velikost odpovídá zhruba velikosti dospělé lidské hlavy. Velikonoční vejce obdrží děti na Velikonoční neděli.

Sámové v období Velikonoc zahajovali přesun se svými stády sobů k pobřeží. Pro ně Velikonoce představovaly dobu, kdy se scházeli, navštěvovali, pořádali společenské události jako například svatby nebo závody se sobími spřeženími. V dnešní době se Sámové těší především na proslulý Sámský velikonoční festival (Sámi Beassášfestivála), který se každoročně koná v norském Kautokeinu.

Estonské a litevské Velikonoce jsou svátky jara, při nichž se mísí křesťanské a pohanské tradice. Hlavním symbolem jsou jako jinde velikonoční vajíčka. Litevské Velikonoce se slaví především v rodinném kruhu, a to velkou hostinou, při níž se obvykle podává šunka s pikantním pyré, jehož nejvýraznější složkou je křen.

V Lotyšsku se příchod velikonočních svátků pozná podle všudypřítomných nejrůzněji zdobených vajíček a překvapivě také klouzaček, po nichž se nechávají vajíčka koulet a sleduje se, čí vejce doputuje nejdále. Ten, kdo zvítězí, bude mít víc štěstí. S vejci se také hrají různé hry. Například se proti sobě házejí a tomu, komu se vajíčko nerozbije, může si vzít kraslici toho druhého. U klouzaček a různých nakloněných rovin bývají připraveny houpačky, hlavní tradiční symbol lotyšských Velikonoc. Pohoupání na nich má podpořit plodnost. Někde se k zaručení plodnosti, bdělosti a zdraví vyplácelo ještě kočičkami. Na lotyšském venkově bylo tradiční činností rovněž odhánění ptáků, údajných přenašečů nemocí, za pomoci velkého hluku.

Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Slaví se v neděli následující po prvním jarním úplňku. Po kliknutí na jednotlivé dny si můžete přečíst, jak se ve Skandinávii a Pobaltí dny předvelikonočních a velikonočních svátků (tzv. svatý neboli pašijový týden a samotné Velikonoce) slaví nebo slavily:

Květná neděle
Zelený čtvrtek
Velký pátek
Bílá sobota
Velikonoční neděle
Velikonoční pondělí

 

Velikonoce se řeknou dánsky a norsky påske,
faersky a islandsky páskar,
finsky pääsiäinen,
švédsky påsk,
sámsky Beassážat,
estonsky ülestõusmispühad,
litevsky Velykos a
lotyšsky Lieldienas.

Autorky článku: Zuzana Bartůňková, Iva Doušová, Táňa Hušková, Lucie Chánová a Martina Kašparová, Skandinávský dům

Obrázek – zdroj: digitalphoto.pl