Lars Norén

Lars Norén je jedním z nejvýznamnějších švédských dramatiků a zároveň jedním z nejhranějších divadelních autorů na světě. Ve Švédsku obdržel celou řadu významných literárních ocenění, mezi nejvýznamnější z nich patří De Nios stora pris (1980), Severská cena Švédské akademie (Svenska Akademiens nordiska pris, 2003) či Bellmanpriset (2012). Mezi lety 1999 a 2007 byl uměleckým ředitelem stockholmského Královského divadla (Riksteater), v letech 2009 až 2014 uměleckým ředitelem Lidového divadla v Göteborgu.

Norén se narodil 9. května 1944 ve Stockholmu. Rodina se brzy přestěhovala do jihošvédského Skåne, kde Norénův otec vlastnil restauraci v místním hotelu, jehož prostředí se později objevilo v řadě jeho her. Již v 19 letech napsal svůj první scénář a knižně byla vydána jeho sbírka básní Syrener, snö. Norénova poezie má až téměř schizofrenní charakter. Je plná psychedelických vizí smísených s realitou, častým motivem jsou i momenty z psychiatrického oddělení pro léčbu psychóz mládeže. Jeho raná próza nachází témata především v prostředí stockholmského podsvětí plného společenských outsiderů – prostitutek, dealerů drog, narkomanů a kriminálníků.

Od 80. let se Norén začíná plně věnovat dramatické tvorbě. První velký úspěch získaly hry Noc je matkou dne (Natten är dagens mor, 1982) a Chaos je sousedem Boha (Kaos är granne med gud, 1982), které obsahují i řadu autobiografických prvků. Jeho hry jsou temné, tíživé a plné nefunkčních mezilidských vztahů, v určitých momentech připomínají dílo Augusta Strindberga či Ingmara Bergmana. Obvykle jsou to rodinná či vztahová dramata lidí z nejnižších společenských vrstev, ale i emocionálně nestabilních členů střední a vyšší vrstvy. Některé Norénovy texty obsahují nesmírně dlouhé vnitřní dialogy a uvedení hry v nezkrácené podobě je téměř nemožné. Proto je běžné, že jedna a ta samá Norénova hra může mít v divadelním provedení zcela odlišnou podobu a délku v závislosti na pojetí konkrétního režiséra.

Mezi jedno z nejznámějších a nejkontroverznějších Norénových děl patří hra z vězeňského prostředí 7:3. Ve hře vystupovali i skuteční vězni, kteří často pronášeli repliky s nacistickým a antisemitistickým podtextem, které se shodovaly s jejich skutečnými názory. Jeden z těchto vězňů, Tony Olsson, během zkoušky utekl a podílel se na Melaxanderské vraždě, při které přišli o život dva mladí policisté.

V Česku je Norén bohužel značně opomíjeným autorem, v tuzemských divadlech bývá uváděn jen zcela výjimečně. V roce 2008 ale byly knižně vydány tři jeho hry v překladu Zbyňka Černíka v rámci antologie 3×3 Norén Fosse Saalbachová a při příležitosti jeho 70. narozenin proběhl v Praze počátkem května festival věnovaný osobnosti a dílu tohoto výjimečného švédského dramatika.

Zemřel 26. ledna 2021 na komplikace způsobené onemocněním covid-19.

Autorka článku: Lucie Chánová, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: aftonbladet.se