„Bratr se mnou devět měsíců nemluvil“

Švédská autorská dvojice Anders Roslund a Stefan Thunberg přijela do Prahy představit svůj bestseller Made in Sweden.

Prahu začátkem listopadu navštívila dvojice švédských spisovatelů Anders Roslund a Stefan Thunberg. Představili tu české vydání thrilleru Made in Sweden, který v zahraničí dosáhl mimořádného úspěchu. Román o jednom z nejbezohlednějších a současně nejvynalézavějších gangů, jaký kdy Švédsko zažilo, je inspirovaný činností tzv. Vojenského gangu, který na začátku 90. let založili bratři Stefana Thunberga, vydalo nakladatelství Knižní klub.

My vám s autory přinášíme exkluzivní rohovor.

DWG: Detektivky jsou v současnosti u nás hodně populární. Made in Sweden se ale do kolonky krimi řadí o něco problematičtěji. Jedná se o příběh jedné rodiny a od většiny detektivek se liší tím, že vychází ze skutečných událostí. Kolik pravdy je ale na příběhu skutečně a co je zcela vymyšlené?

ST: Nikdy jsem neměl v úmyslu napsat dokumentární román. Poté, co můj mladší bratr knihu přečetl, řekl mi, že 90 procent z toho, o čem píšeme, se skutečně stalo, ale jinak. To dobře ukazuje podíl pravdy v románu. Někdy je nutné si trochu vymýšlet, abyste se dostali ke skutečnosti.

AR: V minulosti jsem měl podobný problém, když jsem pracoval na knize zabývající se nezletilými dívkami bez domova. Abych mohl na papíře pravdivě popsat jejich život, musel jsem do jedné fiktivní postavy koncentrovat příběhy pěti dívek. Neznamená to ale, že se tím jejich příběh stal méně skutečným. Naše společná kniha začíná popisem vyloupení skladu zbraní, který se opravdu stal, ale ve skutečnosti tam ti lupiči museli zajet několikrát a místo si obhlédnout. Není to tedy přesně tak, jak se to ve skutečnosti stalo, ale stejně je na tom něco pravdy. Na začátku jsme chtěli do příběhu zapojit i Stefana, ale on se vlastně žádného loupení nezúčastnil. Avšak pasáže popisující dětství bratrů čerpají ze Stefanovy vlastní zkušenosti. Nakonec jsem rád, že není tak jednoduché knihu zaškatulkovat. Je to spíš problém recenzentů a nakladatelů, kteří se snaží knihu předat určité cílové skupině.

DWG: U nás se kniha prodává pod názvem Made in Sweden, švédsky se jmenuje Medvědí tanec. Mohli byste čtenářům objasnit volbu obou titulů?

ST: Made in Sweden popisuje období Švédska devadesátých let, kdy se povaha kriminálních činů začala měnit. Vojenský gang ovlivnil způsob, jakým se policie dnes vypořádává se závažnými trestními činy. Medvědí tanec představuje neustále se opakujúcí téma v životě hlavních hrdinů už od dětství, kdy otec Ivan učí své syny, jak se vypořádat se silnějším nepřítelem, což ilustruje na příkladu boxerské techniky. Je důležité nepřítele zmást, a postupně ho tak vyvést z rovnováhy. Později tuto techniku nejstarší ze synů začne aplikovat při přepadávání bank. Mladší bratry učí, jak si poradit s policií, a nakonec novému medvědímu tanci musí naučit i vlastního otce, když spolu jdou přepadnout banku. Je to nekonečný kruh.

AR: V devadesátých letech se ve Švédsku trochu změnilo klima, došlo k první masové vraždě a lasermannen (tzv. laserový muž, vlastním jménem John Ausonius, pozn. překl.) střílel po imigrantech. Medvědí tanec ilustruje filozofii a přesvědčení hlavních protagonistů, že člověk za použití násilí může dosáhnout čehokoliv.

Roslund-Thunberg_Made-in_Sweden

DWG: Kniha získala ve světě pozitivní ohlasy. Potkali jste se doma i s negativními reakcemi veřejnosti?

AR: V zahraničí je kniha většinou brána jen jako kterýkoliv jiný příběh. Ale u nás také znamená společenskou ránu. Dvakrát jsme to měli možnost pocítit na vlastní kůži a byla to pro nás velice cenná zkušenost. V knize je pasáž, která popisuje loupež, při které byli dva ochrankáři drženi jako rukojmí a bylo jim při tom vyhrožováno samopalem. Nedávno nám přišel email od jednoho z těch dvou ochrankářů a dostali jsme docela strach, jestli jsme mu knihou nepřivodili staré trauma, nebo jestli na nás nebyl naštvaný. On nám ale chtěl jenom poděkovat a říct, že mu kniha pomohla pochopit okolnosti přepadení, a vypořádat se tak s traumatickým zážitkem.

Ve druhém případě se nás na setkání se čtenáři ptala docela naštvaná paní, proč jsme knihu vlastně napsali. Ukázalo se, že její dvě přítomné kolegyně v čase přepadení jedné z bank pracovali na pokladně, na kterou se střílelo. Nakonec z toho ale bylo skvělé setkání. Se Stefanem se všechny tři objaly a došlo jim, že i on je vlastně jednou z obětí. Pochopily, že pro něj bylo důležité o událostech napsat.

DWG: Stefane, jak reagovali na knihu vaši bratři a váš otec?

ST: Otec nedávno zemřel, takže knihu neměl možnost okomentovat, moji bratři reagovali různě. Prostřední bratr mi zavolal a řekl, že mě nenávidí, ale tu prokletou knížku, co jsme s Andersem napsali, miluje. Pak to položil a nemluvil se mnou tak devět měsíců. Nejstarší bratr knihu četl, ale nedokázal se prokousat posledními sto stránkami, které popisují přepadení, po kterém jeho a tátu ve sněhové vánici den před Štědrým dnem honí policie. Pak mi ale napsal hezký email, ve kterém přiznal, že ho kniha docela dojala.Nejmladší bratr nejdřív vůbec nereagoval, ale pak mi řekl, že kniha velice výstižně popisuje toho, kým byl v 17 letech, ne toho, kým je teď. Myslím, že kvůli mému neustálému šťourání se v rodinné minulosti mě všichni tak trochu nesnáší.

DWG: Andersi, vy jste vzhledem na letitou spolupráci s Börgem Hellströmem docela zvyklý pracovat v páru. Jaká pro vás oba byla tato spolupráce a jak se liší tvůrčí proces od situace, kdy píšete každý sám?

AR: S Hellströmem, se kterým jsem napsal sedm detektivek, vypadala naše spolupráce úplně jinak. Většinou jsme spolu byli jen v čase vymýšlení dějové linie, pak jsme se rozloučili a já to celé sepsal. Se Stefanem je to o něčem úplně jiném, protože je součástí vyprávění. Po celou dobu jsme pracovali paralelně, i když došlo na samotné psaní. Stává se, že když pak dojde na korekturu, tak najednou lidé ztrácí chuť a energii, ale to není Stefanův případ. Je na to zvyklý z práce na psaní scénářů.

ST: Také jsem docela lenoch, takže mi práce v páru vyhovuje. (Smích)

Anders je ohromě pečlivý a práce s ním mě baví. Rád pracuju intenzivně v krátkých časových intervalech a s nápady přicházím spontánně, ale když pak přijde na psaní, mívám často problémy. Před Andersem se naštěstí nemusím cenzurovat. Můžu přijít i se sebestupidnějším nápadem a vždy se mi dostane konstruktivní kritiky. Nemít mezi sebou žádné bloky je při psaní v páru hodně důležité. Ve filmové branži je běžné vlastní nápady testovat na druhých. Psaní knih je spíše uzavřenější proces, který vyžaduje spoustu soustředení.

DWG: Ve Švédsku je hodně úspěšných dvojic píšících detektivky. Asi nejznámějšími jsou Sjöwall a Wahlöö, Roslund a Hellström nebo Lars Kepler. Je psaní ve dvojici něco, co je typické pro žánr detektivky?

ST: Myslím si, že tomuto žánru spolupráce prospívá. Klasická literatura je založena na jedinečném příběhu a snaze najít vlastní styl. Pro detektivky je ale velice důležitá konstrukce, příběh musí být hnán kupředu a čtenář musí být neustále přiváděn na falešnou stopu, což je jednodušší vymýšlet ve dvojici.

AR: Sjöwall a Wahlöö v šedesátých a sedmdesátých letech ukázali, že to jde. Poté ve Švédsku ve dvojici dlouhá léta nepsal prakticky nikdo, až dokud se to nepodařilo nám s Hellströmem. I samotní vydavatelé začali spisovatelské dvojice vyhledávat. Volali mi z dánské i norské televize a ptali se mě, jestli vím, že jsme u nich započali nový trend. Jsem docela pyšný na to, že já, který nevím o trendech vůbec nic, jsem nějaký sám odstartoval.

DWG: Můžeme se těšit na další knihy společné knihy?

AR: Ano, už jsme vlastně u konce druhého dílu, který bude úplně smyšlený. Je opravdu skvělé ve středním věku potkat někoho, jako je Stefan, s kým si člověk tak dobře rozumí jak osobnostně, tak profesně.

DWG: V tom případě přeji hodně štěstí a děkujeme za rozhovor!

AR a ST: Děkujeme!

Rozhovor vedla a ze švédštiny přeložila Dominika Wittenberg Gašparová.

 STEFAN THUNBERG (* 1968) patří mezi špičku severské televizní i filmové scenáristické scény, když se podílel např. na filmech V zájmu státu, Lovci 2, ale především pak na kritiky vysoce ceněné televizní sérii Wallander. Spolu s Andersem Roslundem napsal román Made in Sweden inspirovaný činností tzv. Vojenského gangu. Tuto skupinu bezohledných a dlouhou dobu nepolapitelných bankovních lupičů založili na začátku 90. let starší bratři Stefana Thunberga. Ten se jako jediný ze čtyř sourozenců na zločinech Vojenského gangu nepodílel.

ANDERS ROSLUND (* 1961) založil a vedl kulturní zpravodajský pořad ve švédské státní televizi SVT. Léta pracoval jako reportér zpráv a editor relací Rapport a Aktuellt v SVT, kde se specializoval na kriminální a sociální témata. Spolu s Börgem Hellströmem tvoří úspěšnou spisovatelskou dvojici ověnčenou několika literárními cenami jak doma, tak v zahraničí – jejich prvotina Odjuret získala prestižní skandinávský Skleněný klíč, Box 21 byl ve Švédsku jednou z nejprodávanějších knih roku 2006 a Tři vteřiny se staly nejlepším krimi ve Švédsku za rok 2009 a britská asociace detektivních spisovatelů mu v roce 2011 udělila Dagger Award za nejlepší mezinárodní román roku.