13. 1. – Den sv. Knuta

Dvacátý vánoční den či den svatého Knuta, který připadá na 13. ledna, je v Norsku, Švédsku a Finsku považován za poslední den Vánoc. Den je pojmenován po Knutu Lavardovi (asi 1096–1131), dánském královském synovi a předchůdci slavné valdemarské dynastie. Den sv. Knuta se původně slavil 7. ledna, tedy v den jeho smrti, v roce 1680 byl ve Švédsku a Finsku posunut na 13. ledna.

Zvyky spojené s tímto dnem se liší oblast od oblasti, v dřívějších dobách se ale svátek slavil více. Obecně platí, že se na sv. Knuta sundává vánoční výzdoba, vyhazují se vánoční stromky a jí se jejich jedlé dekorace – cukroví, perníčky a čokoládové figurky. Ve švédském Värmlandu, na souostroví Ålandy a v některých částech Finska chodí děti koledovat v převleku kozla, což je zvyk pro severské země a období Vánoc typický. Dříve to byli muži, nikoli děti, kdo se za kozla převlékal. Muži podobně jako děti obcházeli stavení, aby si vykoledovali jídlo a především alkohol.

Knut byl v roce 1131 zabit zřejmě svým bratrancem Magnusem, který se ho obával jako konkurenta v boji o trůn. Po Knutově smrti následovalo 28leté období občanské války, dokud se k moci nedostal Knutův syn Valdemar I. Veliký. Ten v roce 1169 přiměl papeže Alexandra III., aby jeho otce svatořečil. Přídomek Lavard znamená v saštině a dalších germánských jazycích „pán“ (srov. anglické slovo „lord“) ve smyslu „chlebodárce“.

Svátek sv. Knuta se řekne
finsky Nuutinpäivä,
norsky tjugendag, tjuandedag jul, Knutsdag, tjuandedag-Knut a
švédsky tjugondedag jul, tjugondag Knut

Autorka článku: Jitka Jindřišková, Skandinávský dům
Obrázek – zdroj: blogspot.com